Půdy a půdní pokryv Slovenska

Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Faktory a podmínky půdotvorného procesu
  3. Půdy Slovenska
  4. Zonální typy půd
  5. Azonální typy půd
  6. Podklady pro seminář
  7. Odkazy na další zdroje

Úvod

Půda patří k přírodním složkám, s nimiž se setkáváme v běžném denním životě, je jedním ze základních výrobních prostředků člověka. Půdní pokryv Slovenské republiky je velmi pestrý, což je dáno diferenciací přírodních složek, které ovlivňují prostorové  rozložení půd a pestrou mozaiku půdního pokryvu.
Vznik, vývoj a vlastnosti půdy závisí na řadě faktorů a podmínek půdotvorného procesu. V každém půdním typu se velmi citlivě odrážejí všechny vztahy v krajině, proto se tvrdí, že půda je "zrcadlem krajiny". Současně půda představuje významnou složku krajinného prostředí, která je zároveň i základním výrobním prostředkem zemědělství a lesnictví.

Faktory a podmínky půdotvorného procesu

Půda vzniká působením půdotvorných činitelů, které dělíme do dvou hlavních skupin. Jsou to půdotvorné faktory a podmínky půdotvorného procesu. Faktory působí při vzniku půd přímo, podmínky naopak přes svůj vliv na půdotvorné faktory. Za půdotvorné faktory považujeme půdotvorný substrát (matečnou horninu), podnebí, biologický faktor, podzemní vodu a vliv člověka. K podmínkám půdotvorného procesu řadíme reliéf a čas (stáří půdy).

Půdotvorný substrát

Půdotvorný substrát je výchozím materiálem, ze kterého půda vzniká, a předmětem  přeměn probíhajících v půdě. Petrologické složení substrátu ovlivňuje rychlost tvorby půdy (zvětrávání pevných hornin), s tím související hloubku půdy a její zrnitostní složení (texturu), na kterém závisí fyzikální, fyzikálně-chemické biologické a další půdní vlastnosti. Chemismus se při vývoji půd nejvýrazněji uplatňuje  v souvislosti s obsahem bází (Ca, Mg), na jejichž množství závisí rychlost vyluhování půdy. Vedle obsahu vápníku, hořčíku a hlavních rostlinných živin – draslíku a fosforu (tzv. minerální síly substrátu) – je důležitá zejména přítomnost uhličitanů jednomocných kationů, hlavně sodíku, a lehce rozpustných solí – síranů a chloridů, které mohou způsobovat zasolení půd.

Podnebí

Podnebí je dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje směr, intenzitu a rychlost pochodů v půdě. Na teplotě, množství a rozložení srážek během roku závisí, zda dochází k vynášení látek vzlínající vodou (v suchém, aridním podnebí, kde převládá výpar) nebo k vyluhování (ve vlhkém, humidním podnebí, kde převládá infiltrace). Podnebí se při tvorbě půd uplatňuje určujícím způsobem.
Klima celého území Slovenské republiky je sice dáno její polohou v mírném klimatickém pásu, přesto se však podnebné poměry jednotlivých částí území mohou podstatně lišit, což se projevuje v odlišném vývoji půd daného území. Vztahy mezi klimatem a tvorbou půd jsou značně složité, zejména s ohledem na interakci s jinými faktory a podmínkami půdotvorného procesu. Přesto lze v nejobecnější rovině s jistým omezením konstatovat, že klima teplé oblasti je (či spíše v časnějších obdobích mladších čtvrtohor bylo) příznivé černozemnímu (případně zasolovacímu) půdotvornému procesu, klima oblasti mírně teplé pochodu vnitropůdního zvětrávání a illimerizačnímu procesu, zatímco klima chladné většinou podmiňovalo uplatnění procesu podzolizačního.

Biota

Biologický faktor působení hlavně prostřednictvím vegetace, která je vedle účasti edafonu jediným dodavatelem organické hmoty – výchozího materiálu k tvorbě humusu. Dále se podstatně ovlivňuje mikrobiální život a tím i hospodaření s živinami, zejména s dusíkem. V podmínkách Slovenska měly/mají rozhodující vliv na vývoj půd dva základní krajinné ekosystémy – lesy a stepi, popř. lesostepi.
Lesní porosty zpravidla vytvářejí jen malé množství hodnotného humusu (poměrně chudý kořenový systém, opad se hromadí na povrchu půdy, je buď mineralizován nebo se mění v surový humus) a silným okyselováním působí ve směru půdního vyluhování. Původní stepní případně lesostepní porosty naopak svým bohatě rozvinutým kořenovým systémem podporují humifikaci přímo v minerální hmotě půdy a akumulací minerálních látek spolupůsobí při odolnosti vůči vyluhování.

Podzemní voda

Podzemní voda spolu s vodou povrchovou ovlivňuje celkové vláhové poměry v půdě. Vysoký obsah vody vede fyzikálně-chemickým a chemickým změnám a tím k uplatnění oglejení nebo glejového procesu. Vysoká vlhkost zpomaluje rozklad organických látek a podporuje jejich hromadění (ulmifikaci-rašelinní). Jindy podzemní voda bohatá na rozpuštěné minerální látky způsobuje zasolení.
Podle stupně uplatnění ovlhčení při genezi půdy můžeme hovořit o půdách anhydromorfních, u kterých se významně ovlhčení neprojevovalo, dále o půdách semihydromorfních, u kterých šlo převážně o účinky sezónního převlhčení svrchních částí povrchovou vodou, a konečně i o půdách hydromorfních, na jejichž vzniku (i při tvorbě samotného substrátu) se významně podílela voda, a to zejména voda podzemní.

Vliv člověka

Vliv člověka na půdu se projevuje různým způsobem, a to jak v příznivém, tak i nepříznivém smyslu: zvyšuje hloubku prohumózněné vrstvy, způsobuje pronikavé změny ve fyzikálních, fyzikálně-chemických i biologických vlastnostech půd aj. Na druhé straně však kultivační činnost způsobuje úbytek humusu v proorávané vrstvě, vystavuje půdu zvýšeným účinkům  eroze, kontaminuje ji cizorodými látkami.

Reliéf

Reliéf ovlivňuje především ostatní činitele: klima v závislosti na nadmořské výšce a expozici stanoviště, rozložení matečných substrátů, vodní režim území aj. Přímo na tvorbu půdy působí ovlivňováním intenzity infiltrace, hlavně však rušivě prostřednictvím eroze a akumulace.

Stáří půdy

Stáří půdy je časový úsek, po který nerušeně působí soubor přibližně stejných půdotvorných faktorů. Stáří půd se projevuje v jejich zralosti. Čím je půda starší, tím je půdní profil zpravidla lépe vyhraněn. Zralost půdy se může opět projevovat jak v kladném, tak i v záporném směru.
 

Půdy Slovenska

Vlivem půdotvorných činitelů dochází k půdotvorným procesům, jako jsou např. zvětrávání, humifikace, eluviace a iluviace, zasolování, oglejení a glejový proces, které dávají půdám charakteristické znaky a vlastnosti, jež jsou východiskem pro půdní klasifikace. Základní klasifikační (taxonomickou) jednotkou v pedologii je půdní typ, který se definuje jako skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými a analytickými znaky, která se vyvíjela pod vlivem určitého souboru půdotvorných činitelů. Na utváření půdních typů a jejich vlastností mají vliv všechny složky fyzickogeografické sféry, a tím jejich vliv i zákonitosti prostorového rozšíření umožňují rozdělit typy půd do dvou základních modelů:

zdroj: www.podnemapy.sk

Zonální typy půd

Na území Slovenska dochází k projevům tzv. předhorské zonálnosti a dále výškové zonálnosti (výškové stupňovitosti). V obou případech s narůstající nadmořskou výškou nebo s přibližováním se k pohoří dochází ke klimatickým změnám, což se projevuje ve změně (zvýšení) srážkového úhrnu, snížení teploty vzduchu a výparu. Tím se mění i typ vodního režim v půdách, který je podmíněn klimaticky - výparný, nepromyvný, periodicky promyvný, promyvný či mrazový typ vodního režimu.
Ze zonálních půdních typů jsou na území Slovenska nejvíce rozšířeny:  černozemě,  hnědozemě, luvizemě (illimerizované půdy), pseudogleje (oglejené půdy), kambizemě (hnědé půdy), podzoly, rankery a slané půdy (slance a solončaky).

Černozemě jsou rozšířeny  v nadmořských výškách 100 - 300 m v nejsušších a nejteplejších oblastech,  s úhrnem srážek 500 - 600 mm za rok a průměrnou roční teplotou vzduchu 8 - 10 °C. Půdotvorným substrátem jsou většinou spraše, méně často staré aluviální sedimenty. Hlavní oblastí rozšíření černozemí je Podunajská nížina. Ostrovy černozemí se vyskytují i na západě Chvojnické pahorkatiny, na Východoslovenské nížině, na jihu Košické a Rimavské kotliny.

V nižším stupni pahorkatin, popř. v okrajových částech nížin (v nadmořských výškách 150 - 400 m) se pod původními doubravami a dubohabrovými lesy vytvořily hnědozemě. Půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš, sprašová hlína, popř. i smíšené svahoviny. Hlavními oblastmí rozšíření hnědozemí na Slovensku jsou Podunajská nížina, Chvojnická pahorkatina, Jihoslovenská kotlina, Východoslovenská nížina a Košická kotlina.

Luvizemě (ilimerizované půdy) jsou značně rozšířeny ve středních výškových polohách, zejména v pahorkatinách a vrchovinách, nejhojněji mezi 300 - 700 m n. m., s průměrným ročním úhrnem srážek 600 – 800 mm. Vytvářely se pod původními listnatými dubohabrovými a bukovými lesy na méně sklonitých svazích.  V nížinách navazují na hnědozemě, a to v nejvlhčích okrajových částech nížin, na severním okraji Podunajské nížiny, Východoslovenské nížiny a Myjavské pahorkatiny, dále se vyskytují v kotlinách a na plošinách Krupinské planiny a Nízých Beskyd.

Pseudogleje (oglejené půdy) se vyskytují ve stejných podmínkách a oblastech jako luvizemě. Jsou to typické půdy slovenských kotlin, kde se vyskytuje nepropustný nebo slabě propustný podklad způsobující periodické převlhčování části půdního profilu střídající se v kratším letním období s vysycháním.

Kambizemě (hnědé půdy) jsou podobně jako v České republice nejrozšířenějším půdním typem na Slovensku. Vyskytují se jak v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách. Původní vegetací byly listnaté (dubohabrové až horské bučiny), smíšené i jehličnaté lesy, jako matečný substrát se uplatňují všechny nekarbonátové horniny skalního podkladu včetně terasových a periglaciálních štěrkopísků a vátých písků. V nižších polohách se slabším promyvným režimem a na minerálně bohatších horninách nachází varieta kambizemí nasycených a ve vyšších polohách, se silnějším promyvem, kambizemě nenasycené - ty se vyskytují i na vátých píscích.

Ve vyšších horských polohách (1 500 – 1 800 m n.m.), ve velmi vlhkém (úhrn srážek 1000 – 1600 mm) a chladném klimatu (roční teplota - 1 až + 5 °C), jsou zastoupeny podzoly , které vznikaly podzolizací hlavně pod původními smrkovými lesy na minerálně chudých až středně bohatých substrátech. Podzoly v rámci výškové stupňovitosti navazují na kambizemě. Na Slovensku se vyskytují v Tatrách, Nízkých Tatrách, Malé a Veľké Fatře, nejvyšších částech Oravských Beskyd (Babia hora, Pilsko) a ostrůvkovitě i ve Slovenském rudohoří.

Rankery nacházíme nad 1800 m n.m. na četných, plošně však nevelkých lokalitách vyšších poloh Tater a Nízkých Tater nad horní hranicí lesa, kdy se při jejich tvorbě především uplatnil výstup silikátového skalního podloží blízko k povrchu a vegetace alpinských luk.

Slané půdy (slance a solončaky) se vyskytují  v nejsušších a nejteplejších oblastech, a to ostrůvkovitě na jihu Podunajské roviny v okolí Komárna, na východ od  toku Váhu v prostoru Šaľa - Nové Zámky a na Východoslovenské rovině, tedy v místech s výparným vodním režimem půd, kdy vzlínající půdní voda transportuje i rozpustné soli  a tyto se hromadí při povrchu.

Azonální typy půd

Rozšíření azonálních typů půd na Slovensku je nejčastěji podmíněno půdotvorným substrátem, výskytem hladiny podzemní vody blízko pod povrchem a před regulací vodních toků i záplavami.  Z azonálních půdních typů jsou na území Slovenska nejvíce rozšířeny rendziny, dále pararendziny, litozemě, regosoly, nivní půdy a černice, gleje a rašelinné půdy.

Na silně karbonátových horninách – vápencích a dolomitech se vytvářejí rendziny, které jsou zastoupeny v místech největšího rozšíření vápenců, a to především v krasových oblastech - Slovenský kras, Slovenský ráj a Muráňská planina. Výskyt rendzin se váže i na mezozoické příkrovy jádrových pohoří jako jsou Strážovské vrchy, Chočské vrchy, Malé Karpaty, Povážský Inovec, Malá a Veľká Fatra, Nízké Tatry. Ostrovy rendzin jsou i v bradlovém pásmu.

Pararendziny jsou určitou obdobou rendzin nebo  hnědých půd na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin, jako jsou vápnité břidlice, pískovce, opuky apod. Jejich výskyt není závislý, stejně jako u rendzin, na klimatu, ale na substrátu, který obsahuje 10 – 50 % uhličitanu vápenatého. Vyskytují se ostrůvkovitě hlavně ve flyšovém a bradlovém pásmu, na mezozoických horninách  jádrových pohoří a místy i na neogenních sedimentec kotlin, hlavně Jihoslovenské a Košické.

Na zpevněných silikátových až karbonátových substrátech se nacházejí v různých výškách iniciální půdy litozemě, mající mělký povrchový humusový horizont. Na nezpevněných silikátových až karbonátových podkladech (hlavně píscích) se vyskytují regosoly, kdy většina z nich se vyskytuje na vátých píscích v Záhorské nížině, kde tvoří souvislé plochy. Ostrůvkovitě se dále vyskytují v jižní části Podunajské a Východoslovenské nížiny.

Podél větších vodních toků se vyskytují fluvizemě (nivní půdy), které vyplňují dna údolí. Prostorově nejrozšířenější  jsou v nížinách, kde půdotvorným substrátem jsou holocenní aluviální sedimenty ukládané při povodních  a původní vegetací byly lužní lesy, druhotně pak nivní louky. Větší plochy fluvizemí jsou podél velkých řek - Hronu, Váhu, Moravy, Nitry, Hornádu, Laborce a Ondavy, pásy se plošně rozšiřují hlavně při soutocích řek ve Východoslovenské a Podunajské rovině.

Poměrně časté jsou i černice (lužní půdy), vznikající na  nivách při jejich vnějších okrajích mimo dosah pravidelných záplav, ale ovlivňované vzlínající kapilární podzemní vodou pod lužními lesy. Nejvíce jsou zastoupeny na Podunajské rovině, na  nivách dolních úseků dunajských přítoků, ale i např. v Záhorské a Východoslovenské nížině a v Rimavské kotlině.

Po celém území Slovenska se vyskytují gleje, a to hlavně v nivách vodních toků (podél Ipľu) a v zamokřených úpadech (na Východoslovenské rovině), kde hladina podzemní vody je trvale blízko povrchu. Jsou rozšířeny i v pahorkatinách a vrchovinách, kde původními porosty byly luhy, popř. zamokřené kyselé louky.

Vodohospodářsky významnou roli sehrávají rašeliništní půdy, které jsou vytvořeny intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků v silně zvodnělém prostředí. Na Slovensku se vyskytují jen v malých ostrovech na Oravě, v Podunajské a Záhorské nížině

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Popište jednotlivé půdotvorné procesy a diagnostické půdní horizonty.
  2. Charakterizujte půdy a půdní pokryv Slovenska.
  3. Půdní mapa Slovenska 1:400 000 a Půdní  mapa Československa 1 : 500 000 a další mapová díla s tematikou půd, půdního pokryvu a půdního fondu a jejich půdně geografická interpretace.
  4. Eroze půd  – stav, příčiny, výpočty erozního poškození, možnosti zlepšení.

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Bedrna, Z.: Environmentálne pôdoznalectvo. Veda, Bratislava 2002.
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Lukniš, M. a kol.: Slovensko 2. Príroda. Obzor, Bratislava 1972.
Plesník, P. a kol.: Malá slovenská vlastiveda. Obzor, Bratislava 1989.
Půdní mapa Československa 1 : 500 000 (1973) + další mapy z archívu mapovny
Půdní mapa Slovenska 1 : 400 000

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru