Ochrana přírody a krajiny

Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Přírodní krajiny
  3. Kulturní krajiny
  4. Ochrana přírody a krajiny
  5. Územní systém ekologické stability
  6. NATURA 2000
  7. Environmentální regionalizace Slovenska a zatížené oblasti
  8. Případové studie
  9. Podklady pro seminář
  10. Odkazy na další zdroje


Úvod

Dlouhým vývojem se na povrchu naší planety vyvinuly původní přírodní krajiny, tj. krajiny utvářející se jen působením přírodních krajinotvorných procesů. V dalším vývoji se působením  přírodních i kulturních (v nejširším slova smyslu) procesů včetně jejich interakce začínají utvářet krajiny kulturní, a to jak přírodním velmi blízké, tak i krajiny lidskými aktivitami a procesy velmi zdevastované.

Evropští politici si uvědomili nezbytnost přijetí mezinárodní dohody o krajině,  kdy zhruba po šestiletém vyjednávání vznikla v říjnu roku 2000 ve Florencii, na konferenci ministrů Rady Evropy, Evropská úmluva o krajině (European Landscape Convention).  Výsledkem je úmluva (konvence) o veškeré evropské krajině, tedy nejen o té, která je nějak cenná či významná, ale také o krajině devastované, sídelní či kulturní. Cílem Úmluvy je podpora ochrany, managementu a péče o krajinu z hlediska udržitelného rozvoje, kde krajinné plánování je chápáno jako trvalá prozíravá činnost, zaměřená na posílení, zkrášlení a obnovu krajiny.
 

Přírodní krajiny

Každou krajinu můžeme popsat dvěmi základními způsoby, a to buď zdůrazněním jedinečných vlastností složek a vazeb mezi nimi nebo krajinného celku, kterými se odlišuje od jiných regionů – tak se charakterizují individuální krajiny, neopakovatelné v prostoru a v čase (např. třeboňská či krkonošská krajina). Druhý způsob spočívá v hledání obecných společných vlastností složek, vazeb nebo celku, které danou krajinu odlišují od okolí, ale podobná území se odděleně vyskytují opakovaně v prostoru a v čase, tak se vymezují typologické krajiny (např. krasové krajiny). Výsledkem jsou individuální nebo typologické jednotky. Pro vymezování přírodních krajin (fyzickogeografických komplexů) se používají nejrůznější kritéria a regionalizační metody.

Při vymezování přírodních krajin České republiky je zpravidla určujícím činitelem územní diferenciace konfigurace reliéfu a jeho členitost, na reliéfu pak závisí mezoklimatická stratifikace. Změnám klimatu s nadmořskou výškou, charakteru reliéfu a geologické stavbě pak odpovídá vertikální uspořádání zón s charakteristickým půdním krytem, biotou a určitým modifikovaným  vodním režimem. Typologické jednotky jsou vyjádřeny např. na mapách v Atlase SSR (1980), na mapě Přírodních krajinných typů od Kolejky v Atlase životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (1992) nebo v Atlase krajiny Slovenské republiky (2002).

Geoekologické (přírodně krajinné) typy Slovenska (zdroj: Atlas SSR,1980)

1.      INTRAMONTÁNNÍ NÍŽINNÁ KRAJINA MÍRNÉHO PÁSMA
 
1.1.         Rovinná akumulační krajina s průlinovými podzemními vodami
1.1.1.      Fluviální roviny s hydromorfními půdami a vlhkomilnou až vodní vegetací
1.1.2.      Zvlněné eolicko-fluviální roviny s regosoly a psamofytní vegetací
 
1.2.         Pahorkatinná akumulačně-erozní krajina s kapilárními podzemními vodami
1.2.1.      Sprašové erozně-akumulační pahorkatiny s řadou půd lesostepí až teplomilných lesů
1.2.2.      Akumulačně-erozní až denudované pahorkatiny s řadou půd teplomilných lesů
 
 
2.      MONTÁNNÍ KRAJINA MÍRNÉHO PÁSMA
 
2.1.         Kotlinová akumulačně-erozní krajina s kapilárními a průlinovými podzemními vodami
2.1.1.      Teplá kotlinová krajina s HZ až IP a doubravami
2.1.2.      Mírně teplá kotlinová krajina s IP a dubohabřinou
2.1.3.      Mírně chladná kotlinová krajina s IP až HP nasycenými a dubohabřinou až dubovou bučinou
2.1.4.      Chladná kotlinová krajina s HP a bučinou
 
2.2.         Montánní erozně-denudační krajina s puklinovými a puklino-krasovými vodami
2.2.1.      Teplé předhorské pahorkatiny s HP nasycenými a dubohabřinou až bučinou
2.2.2.      Mírně teplé vrchovinové pohoří s HP a RA s dubohabřinou až bučinou
2.2.3.      Mírně chladné vrchoviny až nízké hornatiny s HP nenasycenými a RA s bučinou až jedlosmrčinou
2.2.4.      Chladné hornatiny s HP nenasycenými a smíšenými až jehličnatými lesy
2.2.5.      Studená podholná pohoří s HP nenasycenými až PZ a smrčinami
2.2.6.      Velmi studená vysoká pohoří s PZ a LI a vysokohorskou vegetací

Kulturní krajiny

Využití ploch (land use)  je jedním z hlavních fyziognomických prvků současné krajiny. Uvědomělé přetváření krajiny začalo neolitickou revolucí, kdy byly pozměňovány nejcitlivější části krajinných ekosystémů (rostlinstvo, živočišstvo, vodní režim), a to především v důsledku rozšiřování zemědělských ploch. Další změny, spojené s rozvojem těžby surovin a vznikem rozsáhlých urbanizovaných celků, se projevily v nové modelaci reliéfu, změně říční sítě a dalším rozšiřování zemědělských ploch.
V souvislosti se středověkou kolonizací (hornickou, pasteveckou, dřevařskou) se pod antropogenní tlak dostala většina našeho území. Protože zesílení antropogenního působení probíhalo v jednotlivých dílčích vlnách, často s významným oslabením nebo přerušením antropogenního vlivu, využívání ploch mělo selektivní charakter. Nejvíce využívány byly vždy plochy nejblíže lidským aktivitám.


Tabulka 1: Bilance půdy - stav k 31. 12. 2005
(upraveno podle Správy o stave ŽP Slovenska v roku 2005)
 
Druh pozemku
 Rozloha (ha)
 % výměry
Zemědělská půda a z toho:
  2 432 979
 49,62
  • orná půda
 1 429 040
 58,74
  • chmelnice
            538
   0,02
  • vinice
      27 307
   1,12
  • zahrady
      76 865
   3,16
  • ovocné sady
      17 947
   0,74
  • TTP
     881 283
 36,22
Lesní půdy
 2 005 234
 40,89
Vodní plochy
       93 381
   1,91
Zastavěné plochy
     226 257
   4,61
Ostatní plochy
     145 616
   2,97
Celkem
 4 903 467
 100,0


Hlavními formami současného využití ploch  jsou lesní porosty (jehličnaté, smíšené, listnaté), louky a pastviny, vodní plochy, pravidelně rozorávaná půda, ovocné sady a zahrady, vinohrady a chmelnice, silniční a železniční síť, zastavěné plochy (obytné, výrobní), devastované a nevyužité areály.

Typy současné krajiny Slovenska:

1.      Průmyslově-technizovaná krajina
1.1.   Krajina městského typu
1.2.   Krajina přechodného sídelního typu
 
2.      Zemědělská krajina
2.1.   Krajina se soustředěnými venkovskými sídly
2.2.   Krajina s rozptýlenými sídly
2.3.   krajina bez trvalých sídel
 
3.      Lesní neosídlená až sporadicky osídlená krajina
3.1.   Krajina se sekundární skladbou dřevin
3.2.   Krajina s primární skladbou dřevin
 
4.      Neosídlená až sporadicky osídlená nepatrně narušená vysokohorská krajina
4.1.   Holní až bradlovo-holní krajina
4.2.   Glaciálně-holní krajina
4.3.   Glaciální bradlová krajina

Ochrana přírody a krajiny

Ochrana přírody a vznik prvních podmínek na právní existenci chráněných území Slovenska jsou svázány s obdobím feudálního vlastnictví půdy (13. - 18. stol.). První doklady o ochraně přírody jsou z let 1234 a 1250 (ochrana zubrů evropských Bison bonasus) na území dnešní NPR Badínský prales u Banské Bystrice. Prvním chráněným územím na Slovensku byla Kvetnica, dnes v NPR Velická dolina (TANAP) z roku 1876 a nejstarší rezervací je Ponická dúbrava z roku 1895. V roce 1907 byla vyhlášena ochrana Szabóovy skály a v roce 1913 byly vyhlášeny rezervace Dobročský prales a Badínský prales.

V ochraně přírody se pokračovalo i po roce 1945, prvním  zákonem o ochraně přírody na Slovensku byl zákon SNR č. 1/1955 Zb. o štátnej ochrane prírody z roku 1955 a  v roce 1955 došlo v Československu také k přijetí zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody a začínají se vyhlašovat první velkoplošná chráněná území – národní park TANAP byl vyhlášen ještě před vydáním tohoto zákona (prosinec 1948). První chráněnou krajinnou oblastí na Slovensku byla vyhlášena v roce 1964 CHKO Slovenský ráj, jejich počet postupně rostl, ale zároveň se celkově zhoršovala kvalita životního prostředí a docházelo k devastaci přírodního prostředí. V roce 1977 byla vyhlášena i první biosférické rezervace Slovenský kras.

K významným změnám v ochraně přírody došlo po roce 1989, kdy v roce byl přijat zákon o ochraně přírody a krajiny (dnes platný Zákon NR SR č. 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny) a další zákony důležité pro oblast životní prostředí, které byly postupně novelizovány a doplněny o zákony další.

 

Obr. 1: Velkoplošná zvláště chráněná území Slovenska

Chráněná území – soustava chráněných území Slovenska

Podle zákona NR SR č. 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny se systém komplexní ochrany přírody a krajiny realizuje v následujících kategoriích chráněných území (CHÚ):
1.  stupeň ochrany
2. stupeň ochrany
3.  stupeň ochrany
4. stupeň ochrany
5. stupeň ochrany
Tab. 2:  Přehled zvláště chráněných částí přírody Slovenska (stav k  31.12.2006)
Kategorie
 Počet
 Výměra CHÚ v ha
 Výměra OP v ha
 % rozlohy SR
Národní parky
 9
 317 890
 270 128
 11,99
Chráněné krajinné oblasti
 14
 522 579
10,66
Velkoplošná chráněná území celkem
 23
 840 469
 270 128
 22,65
Přírodní rezervace
 384
 12 869
 254
 0,27
Národní přírodní rezervace
 219
 83 740
 2 663
 1,76
Přírodní památky
 228
 1 540
 237
 0,04
Národní přírodní památky
 60
 59
 1 311
 0,01
Chráněné areály
 170
 5 445
 2 146
 0,16
Celkem
 1 061
 103 652
 6 612
 2,24
(zdroj: www.sopsr.sk/)

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Za územní systém ekologické stability se považuje taková prostorová struktura vzájemně propojených ekosystémů, jejich složek a prvků, která zabezpečuje rozmanitost podmínek a forem života v krajině. Základ tohoto systému představují:

 
Obr. 2: Stupeň ochrany prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES)

Stupeň ochrany prvků ÚSES

Územní systém ekologické stability (ÚSES) tvoří východisko pro ekologickou rehabilitaci krajiny. Jsou podkladem pro zpracování návrhů pozemkových úprav, územně-plánovacích dokumentací a lesních hospodářských plánů. Poskytují informace o podílu ploch zajišťujících ekologickou stabilitu území. Pro stanovení jejich velikosti v SR byli za základ zvoleny údaje z Generelu nadregionálního ÚSES (GNÚSES) a Evropské ekologické sítě (EECONET).

GNÚSES schválila vláda SR v roce 1992 jako dokument určený pro strategii ochrany rozmanitosti  podmínek a forem života. Kromě biocenter, biokoridorů a interakčních prvků obsahuje i ekologicky významné oblasti a degradované oblasti. Na tomto základě navrhuje dobudování soustavy NP a CHKO a jeho základ tvoří Národní ekologická síť (NECONET). V roce 2000 byl vypracován návrh  aktualizovaného GNÚSES, v jehož rámci byli zaktualizována biocentra, zhodnoceno zastoupení zvláštní ochrany v biocentrech aj.  Projekty územního systému ekologické stability se realizují na různých úrovních – regionální (RÚSES) v měřítku 1:50 000 a místní (MÚSES) v měřítku 1:25 000 nebo 1:10 000 na úrovni obcí.

NATURA 2000

Hlavním faktorem ovlivňujícím další směřování ochrany přírody na Slovensku je implementace principů ochrany přírody Evropské unie (EU) do systému ochrany přírody na Slovensku. Základní součástí evropské politiky při ochraně biodiverzity a ekosystémů je úplná realizace soustavy NATURA 2000, která představuje, resp. má vytvořit souvislou evropskou ekologickou síť zvláště chráněných území, která jsou ve zvláštním zájmu EU a které budují členské státy nezávisle na národních soustavách CHÚ.
Soustavu NATURA 2000 (ve smysle § 28 zákona NR SR č. 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny se používá termín: „Souvislá evropská soustava chráněných území“) tvoří dva typy území:

Základní kritéria výběru lokalit ÚEV jsou stanoveny přímo směrnicí o biotopech. Tato kritéria zaručují, aby na národní úrovni byli do soustavy NATURA 2000 navržené všechny nejvýznamnější lokality s výskytem evropsky významných typů biotopů a biotopů evropsky významných druhů rostlin a živočichů. Tento postup má zaručit vytvoření reprezentativní soustavy ÚEV, která umožní příznivý stav biotopů a biotopů druhů z hlediska jejich ochrany.

V závislosti od ohroženosti a významu výsledný návrh musí pokrývat minimálně 20 % z celkové rozlohy daného biotopu v SR. U prioritních biotopů by navržená plocha podle doporučení EK a zkušenosti členských států měla představovat až 100 % celkové rozlohy výskytu uvedeného biotopu v SR.

ÚEV byla navržena pro 51 druhů rostlin, 95 druhů živočichů a 66 typů biotopů. Do návrhu seznamu území evropského významu bylo zařazeno 382 území s rozlohou 573 690 ha. Území pokrývají 11,7 % výměry SR, překryv se současnou sítí chráněných území je 86 %. Z celkové plochy ÚEV je 86 % na LPF, 10 % na ZPPF, 2 % tvoří vodní plochy a 2 % ostatní plochy.

Národní seznam území evropského významu byl vydán výnosem MŽP SR č. 3/2004-5.1 ze 14. července 2004, kterým se vydává národní seznam území evropského významu. V zemích platí tzv. předběžná ochrana, tedy navrhovaný stupeň ochrany. 

Vědecký návrh CHPÚ vypracovala Spoločnosť pre ochranu vtáctva na Slovensku (SOVS) a národní seznam chráněných ptačích území zpracovaly Ministerstvo životného prostredia SR, Štátna ochrana prírody SR a SOVS.Národní seznam obsahuje 38 CHPÚ. Jejich celková rozloha představuje 1 236 545 ha a pokrývá 25,2 % rozlohy SR.

Průměrná rozloha jednoho CHPÚ je 32 541 ha, překryv CHVÚ s významnými ptačími územími (IBAs) představuje 61,8 % rozlohy SR a překryv CHVÚ s existující soustavou chráněných území v SR představuje 55,15 %.Národní seznam CHPÚ schválila vláda SR usnesením č. 636/2003 dne 9. júla 2003. V roce 2004 se začal proces tvorby vyhlášek a programů péče pro jednotlivá chráněná ptačí území.

Do konce roku 2007 bylo samostatnou vyhláškou vyhlášeno 5 CHPÚ: Horná Orava, Malé Karpaty, Lehnice, Syslovská polia a Dolné Považie.


  Obr. 3: Navržená chráněná ptačí území na Slovensku (zdroj: www.sopsr.sk/)

Environmentální regionalizace Slovenska a zatížené oblasti

Environmentální regionalizace je proces prostorového členění krajiny, ve kterém se podle stanovených kritérií a vybraných souborů environmentálních charakteristik vyčleňují regiony s určitou kvalitou stavu nebo tendence změn životního prostředí. Tyto regiony jsou charakterizované kvalitou složek životního prostředí, stavem environmentálních rizikových faktorů a opatřeními zaměřenými na ochranu životního prostředí.

Environmentální regionalizaci Slovenska představuje soubor tematických analytických a syntetických map (převážně v měřítku 1:500000) vyjadřujících stav složek životního prostředí, míru působení rizikových faktorů životního prostředí a také průřezové hodnocení kvality životního prostředí SR podle komplexu vybraných environmentálních ukazovatelů.

Jedním z finálních výstupů je mapa hodnocení území SR v 5 stupních kvality životního prostředí, na jejímž základě jsou identifikované environmentálně nejvíce zatížené oblasti. Území v 5. stupni s nejvíce narušeným životním prostředím představují jádro jednotlivých zatížených oblastí. K tomuto jádru byly přičleněny i území hlavně ve 4. stupni kvality životního prostředí s přihlédnutím na geomorfologické, hydrologické a jiné relevantní kritéria.


Obr. 4: Kvalita životního prostředí a zatížené oblasti (zdroj: Správa o stave ŽP SR 2006)

Z hodnotící mapy vyplývá, že environmentálně nejvíce zatížené oblasti mají tendenci redukovat se hlavně na horním Pováží a ve východní části Gemeru. Naopak zvýšení rozsahu zatíženého území se promítá na dolním Zemplíně. Zatížené oblasti představují asi 10 % rozlohy Slovenska.


 Obr. 5: Environmentální regiony Slovenska (autoři: P. Bohuš - J. Klinda, zdroj: Správa o stave ŽP SR 2006)

Případové studie

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Historický vývoj kultivace krajiny
  2. Územní systémy ekologické stability v ČR
  3. Přírodní krajiny ČR
  4. Ochrana přírody a krajiny v ČR – legislativa, zvláště chráněná území a jejich problémy, NATURA 2000
  5. Nevládní ekologické organizace

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. GgÚ ČSAV, Brno 1992
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Lukniš, M. a kol.: Slovensko 2. Príroda. Obzor, Bratislava 1972.
Mazúr, E., Lukniš, M.: Regionálne geomorfologické členenie Slovenska. Geografický čas., 1978, 30, 2:101-124.
Plesník, P. a kol.: Malá slovenská vlastiveda. Obzor, Bratislava 1989.
Správa o stave životného prostredia Slovenskej republiky v roku 2005

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru