wz

Klima Slovenska


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Synoptické (povětrnostní) situace
  3. Rozložení a chod meteorologických prvků
  4. Povětrností singularity
  5. Klimatické oblasti
  6. Případové studie
  7. Podklady pro seminář
  8. Odkazy na další zdroje

Úvod

Významnou roli pro utváření podnebí mají  následující faktory a podmínky: zeměpisná šířka, poloha vzhledem k oceánu, reliéf, nadmořská výška, ráz aktivního povrchu a hospodářská činnost společnosti, které můžeme považovat za invarianty (neproměnné). V atmosféře však neustále probíhají fyzikální pochody, jejichž vliv se projevuje advekcí a převládáním určitých typů vzduchových hmot a vznikem příznačných povětrnostních situací. Tyto faktory, vycházející z okamžitého stavu atmosféry, označujeme za dynamické (proměnné).

Pro pochopení povětrnostních, a tím i klimatických poměrů, je třeba si uvědomit mechanismus všeobecné cirkulace atmosféry v mírném pásu, v němž Slovenská republika leží. V průběhu roku se na Slovensku převážně vyskytují vzduchové hmoty mírného pásu, mohou se však vyskytovat i vpády arktického vzduchu (hlavně v zimě) i vzduchu tropického (hlavně v létě). Jednotlivé povětrnostní situace určitého typu trvají v průměru 3-5 dní, dochází k rychlému střídání povětrnostních situací různého typu. Cyklonální povětrnostní situace mají 64 % podíl na tvorbě počasí a anticyklonální 36 %.

Ze všech vyskytujících se povětrnostních situací připadá 26 % na 3 synoptické situace:

Průměrně za rok území Slovenska ovlivňuje 17 teplých a 84 studených front a 16 front okluzních.

Synoptické (povětrnostní) situace

Brázda nízkého tlaku nad střední Evropou (Bc)

Řídící cyklóna leží v oblasti jihozápadní Skandinávie, Norského a Severního moře. Z cyklóny vychází brázda zasahující až nad Středozemní moře. Anticyklóny se vyskytují nad oceánem a evropskou částí Ruska.  Atlantická frontální zóna, která směřuje nad Biskajský záliv, se v západní Evropě rozpadá. To podporuje příliv studeného vzduchu od severozápadu do západního Středomoří. V oblasti severní Itálie a Středozemního moře vlivem proudícího teplého vzduchu od jihovýchodu a  studeného vzduchu od SZ vzniká nová frontální zóna přecházející přes Maďarsko, Slovensko a Polsko dále k severovýchodu.

Asi 25% případů se od uváděné situace odlišuje tím, že anticyklóna nad oceánem zasahuje přes Britské ostrovy dále k severovýchodu a Atlantická frontální zóna směřuje nad Island. Brázda nad střední Evropou je užší a v důsledku toho studený vzduch v jejím týlu proudí více od severu.

V obou případech se někdy slabé frontální poruchy postupující ze Středozemního moře prohlubují a mezi nimi vznikají hřebeny vyššího tlaku vzduchu nebo podružné anticyklóny. Frontální vlny, které postupují od jihu, zasahují převážně Moravu a západní Slovensko. Východní Slovensko zůstává většinou ještě v teplém vzduchu. Tato situace se nejčastěji vyskytuje v dubnu, květnu, v říjnu až prosinci, nejméně v srpnu.

   

Obr. 1: Brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou (zdroj: www.shmu.sk)  

Západní cyklonální situace (Wc)

Západní cyklonální situace se vyznačuje výrazným vlivem Atlantského oceánu (tlaková výše je u Azorských ostrovů) na evropské počasí. Řídícími tlakovými útvary jsou studená cyklóna v oblasti Islandu a Norského moře a teplá anticyklóna, která se nejčastěji udržuje mezi Azorskými ostrovy a Španělskem. Výběžek řídící tlakové výše se rozšiřuje časem přes Pyrenejský poloostrov nad Francii a západní Alpy, nebo do západního Středomoří. Další zvláštností je anticyklóna nad východními a jihovýchodními oblastmi evropské časti Ruska, přičemž její výběžek zasahuje dosti často přes Černé moře nad Balkán.
  1. Frontální zóna probíhající mezi uvedenými řídícími tlakovými útvary směřuje z mírných šířek Atlantického oceánu nejčastěji přes střední část Britských ostrovů, Dánsko a severní Německo do jižního Pobaltí a odtud dále na severovýchod, zřídka na východ. Východní směr si zachovává delta frontální zóny tehdy, když je oblast vysokého tlaku nad Ruskem málo výrazná anebo když je posunutá více na jih k Černému moři. Jednotlivé povětrnostní fronty postupující od západu do vnitrozemí zasahují aktivně i území Slovenska.
  2. Druhá skupina je charakterizovaná tím, že tlaková níže není je stacionární, ale pohyblivá. V průběhu období se přesouvá z Islandu anebo z oblasti jižně od Islandu přes Norské moře do Skandinávie. Řídící tlaková výše, frontální zóna a oblast vysokého tlaku nad Ruskem zůstávají v podstatě nezměněné.

Západní cyklonální situace se vyskytuje po celý rok, nejčastěji však v zimě a v letě. V přechodných ročních obdobích nebývá tak častá. Případů se stacionární cyklónou je přibližně 60%, s pohyblivou asi 40%.

Vyskytuje-li se tato situace v dlouhém období na konci jara a začátkem léta, dochází k tzv. medardovské cirkulaci (převládající západní oceánské proudění). Letní počasí je doprovázeno poměrně nízkými denními teplotami, zimní počasí naopak nepřináší příliš velké mrazy. V nížinách se dešťové srážky střídají se sněhovými, na horách bývá dost sněhu, ale může se vyskytovat také déšť.

Anticyklona nad střední Evropou (A)

Tato situace je charakteristická tlakovou výší nad střední Evropou, jejíž okraje zasahují nad západní a jihovýchodní Evropu. Anticyklóna je většinou vyjádřena i samostatným středem ve vyšších hladinách. Střed stacionární anticyklóny se udržuje ve většině případů severně od 50. rovnoběžky. Někdy se z této oblasti v průběhu období pomalu přesouvá k jihu. Stacionární tlaková níže setrvává nad jižním Grónskem, západním Islandem a přilehlou částí Atlantického oceánu. Frontální zóna prochází z mírných šířek Atlantického oceánu do severní Skandinávie, odtud se stáčí na jihovýchod. V některých případech je stacionární tlaková výše spojená pásem vyššího tlaku s anticyklonální oblastí u Azorských ostrovů. Jindy zase zasahuje brázda nízkého tlaku z řídící cyklóny z Islandu k jihovýchodu na Pyrenejský poloostrov. Tato situace se nejčastěji vyskytuje na podzim a v zimě. V listopadu však celkový počet případů prudce klesá. Na léto připadá minimum případů.


           
Obr. 2: Západní cyklonální situace
(zdroj: www.shmu.sk)                       Obr. 3: Anticyklóna nad střední Evropou (zdroj: www.shmu.sk)

Rozložení a chod meteorologických prvků

Pro ráz krajiny mají, vedle množství slunečního záření, které je hlavním energetickým zdrojem povětrnostních dějů, rozhodující vliv teplota vzduchu a srážkové poměry, a to jak jejich časový chod během roku, tak i prostorové rozložení.
Rozložení teplot vzduchu je ovlivňováno hlavně nadmořskou výškou. Průměrné roční teploty vzduchu jsou nejvyšší v na jihu Slovenska v Podunajské nížině: Štúrovo (10,2° C) a Bratislava-letiště (9,7 °C), nejnižší na hřebenech Vysokých Tater (Lomnický štít (- 3,9 °C). Roční chod teplot vzduchu je vyjádřen průměrnými teplotami jednotlivých měsíců a extrémními průměrnými měsíčními teplotami. Absolutní maximum teploty vzduchu (39,8 °C) bylo naměřeno v Komárně 5.7.1950, absolutní minimum teploty vzduchu (- 41,0 °C) bylo naměřeno 11.2.1929 v lokalitě Vigľaš-Pstruša u Zvolena.

   

Obr. 4: Prům. roční teplota vzduchu (zdroj: Atlas krajiny SR)   

Rozdělení a množství srážek je určováno  reliéfem prostřednictvím nadmořské výšky a polohou vůči  převládajícímu proudění (závětrné a návětrné svahy). Protože vzduchové hmoty přinášející vláhu proudí nad území Slovenska především od západu, je velmi důležitá orientace pohoří - např. nižší vrcholy Veľké Fatry mají roční úhrn srážek podobný Nízkým Tatrám.

K nejsušším oblastem patří Podunajská nížina, ležící ve srážkovém stínu Malých Karpat a předhůří Alp a jih Východoslovenské nížiny za Slanskými vrchy, kde je roční úhrn srážek pod 550 mm. Nejméně srážek padá na rozhraní okresů Trnava, Galanta a Senec, kde je roční úhrn pod 500 mm.

Nejdeštivějšími oblastmi jsou nejvyšší polohy Vysokých Tater (s maximem srážek přes 2100 mm za rok na Zbojnické chatě ve Velké Studené dolině),  kde se roční srážkové úhrny pohybují kolem 2000 mm.  Cca 1400 mm spadne v Nízkých Tatrách, Velké Fatře, ve vrcholových partiích Malé Fatry a na návětrnných částech Slovenských Beskyd.

                            
              Obr. 5                                                                                                           Obr. 6

Obr. 5: Prům. roční úhrny srážek  (zdroj: Atlas krajiny SR) 
Obr. 6: Roční chod srážek na Slovensku

Povětrností singularity

Jako singularity označujeme poměrně pravidelné výrazné odchylky denních hodnot meteorologických prvků od jejich shlazeného průměrného chodu v dané části roku, podmíněné zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané geografické oblasti. Tyto odchylky jsou víceméně kalendářně vázány. Stejně jako v České republice patří i na Slovensku k nejvýznamnějším povětrnostním singularitám poměrně chladné a deštivé „medardovské“ počasí v červnu, dále babí léto, vyvolávané na podzim zvýšenou četností tlakových výší, a vánoční obleva, související se zesíleným jihozápadním prouděním vzduchu v druhé polovině prosince.
Tzv. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v ročním průběhu povětrnosti, se vzhledem k nepravidelnému nástupu v jednotlivých letech na křivkách průměrného ročního chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují.

Medard (medardovské počasí) - chladnější počasí s velkou oblačností a srážkami v červnu, popř. začátkem července ve střední Evropě, které poměrně značně kontrastuje s počasím předchozího období. Toto počasí je vyvoláváno dlouhotrvajícím přílivem (advekcí) mořského polárního vzduchu z Atlantiku do evropského vnitrozemí. Studený mořský vzduch neproniká nad přehřátý kontinent plynule, ale příliv je postupně, po vlnách, které jsou odděleny přestávkami se slunným počasím

Babí léto – období suchého, slunného a teplého, málo větrného počasí v září a říjnu, kdy jeho počátek se projevuje velkou amplitudou teploty vzduchu mezi teplým dnem a chladnější nocí a výrazným zakalením ovzduší, které tlumí jak dopadající záření, tak vyzařování a působí, že teplotní kolísání jsou nakonec méně výrazná než na jaře v suchém a čistém polárním vzduchu.
Příčinou babího léta je poměrně stálá tlaková výše (stacionární anticyklóna) na střední a jižní Evropou.

Vánoční obleva - poměrně teplé a vlhké počasí vyskytující se obvykle mezi vánocemi a Novým rokem při proudění mořského vzduchu od JZ až Z, které nastupuje po období tužších mrazů první poloviny prosince,které se rozdílně projevuje v nížinách a horách. V nižších a středních polohách se zpravidla projevuje deštěm, táním sněhové pokrývky a ledového krytu na vodních hladinách, zatímco ve vyšších horských polohách, kde teplota vzduchu příliš nevystoupí nad nulu, může vydatně sněžení sněhovou pokrývku naopak navýšit.

Ledoví muži – povětrnostní singularita náhlého ochlazení ve střední Evropě v první polovině května. Vyvolávají ji vpády studeného vzduchu od S nebo SZ, které vznikají např. tím, že se azorská tlaková výše od dubna do června posunuje k severu, tj. že se prostírá nad severozápadním Evropou a přilehlými moři s jádrem přibližně nad Irskem. Za této situace se u nás vyskytuje meridionální proudění od severu. Na východní straně anticyklóny k nám proudí i po několik dní studený mořský polární vzduch, který mj. přináší i jasné noci s intenzívním vyzařováním, vyskytují se mrazíky, popř. i mrazy.
 

Klimatické oblasti


Podle makroklimatické klasifikace Alisova patří Slovensko do mírného klimatického pásu a do jeho kontinentálně-evropské oblasti.

Pro území Slovenska byly vypracováno několik mezoklimatických členění, základem je několikrát upravovaná klasifikace Končeka (1957), publikovaná např. Atlase podnebí Československa nebo její modifikovane verze ve slovenském národním atlase (Atlas SSR, 1980) nebo v Atlase krajiny Slovenskej republiky (2002).  Další podrobnější členění klimatu Slovenska uvádí také v Česku  hojně používaná Quittova mezoklimatická klasifikace Československa (1972).

Obr. 7: Klimatické oblasti Slovenska  (zdroj: Atlas krajiny SR)

Končekovo členění vzniklo kombinací teplotních kritérií, srážkových úhrnů, indexu zavlažení a fenologických charakteristik.

Území Slovenska je podle této klasifikace rozděleno na 3 velké klimatické oblasti: teplou, mírně teplou a chladnou, které se dále člení na podoblasti a okrsky.

Teplá oblast zaujímá nížinné části Slovenska, odkud vybíhá podél vodních toků do údolí a níže položených kotlin. Podél Váhu sahá až k Púchovu, podél Topľy a Ondavy k Bardejovu a Svidníku. Vystupuje do nadmořské výšky 400 m.

Mírně teplá oblast zaujímá nižší pohoří, úpatní části vyšších pohoří a vnitrokarpatské kotliny. Klima této oblasti mají např. úpatní částí pohoří západního Slovenka do nadmořské výšky 500 m, vrcholové části Malých Karpat, Popradská, Liptovská, Oravská a Turčianská kotlina, Horehronské podolie aj.

Chladná oblast s nízkou červencovou izotermou a dostatkem srážek se vyskytuje v nejvyšších částech pohoří -  v osamocených vrcholech Slovenských Beskyd, Malé a Veľké Fatry, Slovenského rudohoria, nejstudenější klima mají Tatry a vrcholové partie Nízkých Tater a kriváňská část Malé Fatry.

Případové studie

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Charakterizujte průběh počasí za typických povětrnostních situací (Wc, A, B).
  2. Na jakých principech jsou založeny klimatické klasifikace Končeka-Petroviče, K. Tarábka a E. Quitta.
  3. Vysvětlete (podle školních atlasů nebo internetových zdrojů) rozdíly v ročním chodu teploty vzduchu a atmosférických srážek na stanicích Bratislava, Banská Štiavnica, Lomnický štít, Košice a Trebišov.

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Čeman, R. a kol.: Zemepisný atlas - Slovenská republika. Mapa Slovakia Plus, 2007.
Konček, M., Petrovič, Š: Klimatické oblasti Československa. Meteorologické zprávy 10, 1957, 5:113-119.
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Munzar, J. a kol.:  Malý průvodce meteorologií. Mladá fronta, Praha 1989.
Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR.  Mapa 1: 500 000
Seifert, V.: Počasí kolem nás. Grada, Praha 1993.

Odkazy na další zdroje


birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru