Povrchové a podpovrchové vody Slovenska

Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Rozdělení odtoku v povodích
  3. Hydrologický režim
  4. Jezera
  5. Umělé vodní nádrže
  6. Podzemní vody
  7. Případové studie
  8. Podklady pro seminář
  9. Odkazy na další zdroje

Úvod

Odtokové poměry se vytvářejí jako výslednice celkových přírodních poměrů, které jsou však též ovlivňovány činností člověka. Proměnlivá příjmová složka atmosférických srážek, na které je převážně závislý režim vodních zdrojů, je transformována v odtokovém procesu dalšími vlivy, především výparem, geologickou stavbou území a jeho hydrogeologickými vlastnostmi, morfologií krajiny, hydropedologickou kvalitou půd a vegetačními poměry.

Rozdělení území Slovenské republiky na jednotlivá úmoří i výšková členitost jsou výsledkem geologického a geomorfologického vývoje. Ten se projevuje i v tvorbě dalších podmínek důležitých pro odtokové poměry, neboť vytváří prostředí, v němž nebo na němž dochází k odtoku srážkových vod, a spolurozhoduje o vývoji dalších důležitých činitelů, o půdě a vegetaci. Nejdůležitějším zdrojem vodnosti slovenských řek jsou atmosférické srážky spadlé v podobě deště nebo sněhu, mnohem méně se na napájení vodních toků podílejí podpovrchové vody.

Tabulka 1: Bilance oběhu vody ve vybraných povodích Slovenska
Povodí
 Qa Hs     Ho  φ
m3/s mm mm %
Váh
 152,0
 926
 451
 49
Nitra
 24,5
 665
 151
 23
Hron
 55,7
 805
 323
 40
Ipeľ
 21,0
 654
 129
 19
Slaná
 20,9
 744
 207
 28
Hornád
 32,2
 710
 234
 33
Poprad
 25,6
 819
 429
 52

Bodrog

110,2

696

306

44

V dlouhodobém průměru spadne na území Slovenska asi 753 mm srážek, tj. 36,9 miliard m3 vody. Nejvlhčí je povodí Váhu (926 mm), nejsušší je povodí Ipeľu (654 mm). Z celého území Slovenska odteče v průměrném roce asi 12,8 miliard m3 vody, tj. 34,7 % spadlých srážek. (Tento objem vody, rozdělený rovnoměrně po území republiky, by vytvořil vrstvu – odtokovou výšku -  261 mm vysokou). Na vytvoření tohoto celkové množství se podílí opět jednotlivá povodí nerovnoměrně.

Přehledně vyjádříme nejlépe plošné rozdělení odtoků na území republiky mapou izolinií průměrných ročních specifických odtoků. Na jeho prostorovou proměnlivost má rozhodující význam vertikální členitost a další činitelé.
Obr. 1: Mapa specifického odtoku (zdroj: Atlas krajiny SR)

Rozdělení odtoku v povodích

Složitá tvářnost slovenského povodí Dunaje a Visly vede k rozdělení území Slovenska na 4 hydrologicky odlišné oblasti:

  1. vysokohorská oblast – je největší a hydrologicky nejdůležitější. zahrnuje horní a střední části povodí největších západoslovenských řek – Váhu, Nitry a Hronu – a slovenskou část povodí Visly. Je to území velmi členité s velkými výškovými rozdíly. jeho severozápadní část patří k pásmu vnějších flyšových Karpat, střední část tvoří centrální Karpaty, složené z hlubinných vyvřelin a krystalických břidlic s obalem druhohorních sedimentů, a severovýchodní část tvoří povodí Popradu s usazeninami starších třetihor. vyskytují se tu nejvyšší roční úhrny srážek na Slovensku, které v převládající části překračují 1000 mm. Horské hřbety a hřebeny jsou z velké části odlesněny (tzv. hole), a proto i značně erodovány. Specifické odtoky převyšují hodnoty 10 l.s-1.km-2, ve Vysokých Tatrách je to dokonce až 60 l.s-1.km-2.

  2. jihoslovenská nížinná oblast – tj. Podunajská nížina s výběžky podél toků směřujících od severu k jihu, je území málo členité, téměř bezlesé. Průměrné roční úhrny srážek zde klesají pod 650 mm až 600 mm, v nejjižnější části dokonce pod 550 mm. Specifické odtoky jsou většinou nižší než 3 l.s-1.km-2. Zdrojem vodnosti jsou tu ve značné míře zásoby podzemních vod ve čtvrtohorních náplavech řek, zejména Dunaje.

  3. povodí řek Ipľu a Slané – území je velmi členité, velká část území sklánějícího se prudce k jihu je sopečného původu. Průměrné roční úhrny srážek nepřekračují 1000 mm a většinou nedosahují ani 700 mm. Specifické odtoky jsou většinou nižší než  10 nebo i 5 l.s-1.km-2, jen v nejvyšší části přesahují horní hodnotu a v nejnižší klesají pod  3 l.s-1.km-2. I při těchto odtocích však vzniká významná eroze, protože území je velmi svažité a značně odlesněné.

  4. východoslovenská oblast – charakteristická je velká členitost horské části, v níž jsou jednak strmá odlesněná a nepropustná flyšová úbočí, jednak rozsáhlá rovinná oblast Východoslovenské roviny. Průměrná výška ročních srážek v horské oblasti je převážně nižší než 800 mm a jen výjimečně stoupá nad 900 mm, v nížinné oblasti klesá pod 650 mm, případně pod 600 mm. Průměrné roční specifické odtoky v severní části se většinou pohybují od 5 do 10 l.s-1.km-2, v nejvyšších částech dosahují 10-20 l.s-1.km-2a na Východoslovenské nížině klesají většinou pod 3 l.s-1.km-2.

Hydrologický režim

Hydrologickým režimem rozumíme zákonitosti změn hydrologických jevů v čase a prostoru vyvolané fyzickogeografickými činiteli, především klimatickými, jedná se o přirozený režim, popř. umělými zásahy, opak se jedná o ovlivněný hydrologický režim.
Velikost a rozdělení průtoků je tedy výsledkem působení mnoha činitelů, při čemž jejich působení může protichůdné nebo souhlasné. O přirozeném hydrologickém režimu a rozdělení vodnosti během roku rozhoduje v našich klimatických podmínkách značnou měrou množství vody nahromaděné ve sněhové pokrývce a doba tání. Z toho vyplývá, že toky s podobným rozdělením vodnosti během roku vznikají v oblastech klimaticky i geomorfologicky podobných. Podle rozdělení vodnosti během roku rozlišujeme na Slovensku tři oblasti: vysokohorskou - přechodný sněhový typ odtoku, středohorskou - sněhovodešťový typ odtoku, vrchovinno-nížinnou s dešťovosněhovým typem odtoku.


  Obr. 2: Roční chod odtoku - vysokohorská oblast - Belá a Dunaj

Ve vysokohorské oblasti - s přechodným sněhovým typem odtoku nastává maximum s nadprůměrnou měsíční vodností v dubnu až  červenci, popř. v srpnu. Nejvyšší měsíční průtoky jsou v květnu, resp. červnu, červencové průtoky jsou vyšší než dubnové. Minimální odtok je v lednu a v únoru. Převažujícími zdroji vodnosti řek je voda z tajícího sněhu a dešťových srážek. Do tohoto plošně nejmenšího typu patří toky Tater (Belá, Poprad) a nejvyšších částí Nízkých Tater (Čierný Váh). Průměrný specifický odtok dosahuje 30 až 60 l.s-1.km-2 a koeficient odtoku je 70 až 80 %.


Obr. 3: Roční chod odtoku - středohorská oblast - Hornád

Ve středohorské oblasti - sněhovodešťovým typem odtoku patří mnohem větší část území Slovenska. Měsíce s nadprůměrnou vodností ve vyšších polohách jsou duben až červen, v nižších polohách březen až květen. Nejvyšší měsíční maximum vodnosti je v dubnu. Nejméně vodné měsíce připadají na konec zimy (leden, únor), jen výjimečně na podzim (září, říjen) - v nižších polohách. Hlavním zdrojem vodnosti je voda z tajícího sněhu. Tato oblast zahrnuje celá anebo horní povodí toků stékajících ze slovenských hor (Váh, Hron). Průměrný specifický odtok dosahuje 15 až 30 l.s-1.km-2 a koeficient odtoku je 40 až 60 %. 


Obr. 4: Roční chod odtoku - vrchovinnonížinná oblast - Ipeľ

Toky vrchovinno-nížinné oblasti s dešťovosněhovým typem odtoku odvodňují nižší pohoří, vrchoviny, nížiny a většinu kotlin Slovenska. Nadprůměrně bohaté na vodu jsou měsíce březen a duben, resp. únor až duben, někdy i listopad a prosinec. Je zřejmá převaha vodnosti v zimním a jarním období (nad 60 % celoročního odtoku), kdy na napájení vodních toků se podílí voda z dešťových či sněhových srážek. Nejvyšší měsíční průtoky se vyskytují v březnu, resp. v únoru, minimální v září. Průměrný specifický odtok dosahuje 1,5 až 10  l.s-1.km-2 a koeficient odtoku je 10 až 30 %. 

Z hospodářského hlediska mají mimořádný význam extrémní průtoky, tj. minimální a maximální průtoky, které mají jak pro společnost, tak i pro okolní přírodní prostředí často dalekosáhlé, někdy i katastrofální důsledky. Maximální průtoky se vyskytují při povodních, které někdy způsobují velké materiální škody, ničí objekty, komunikace, zaplavují pole, a někdy dochází i k obětem na lidských životech.  Hlavní příčinou vzniku povodní na slovenských tocích jsou vydatné dešťové srážky,  v létě bouřkové lijáky, intenzivní tání sněhu, především v kombinaci s deštěm a ledovými jevy

Minimální průtoky se vyskytují po dlouhotrvajícím bezsrážkovém období, resp. v zimě, kdy se zásoby vody ze srážek akumulují ve sněhové pokrývce. Na území Slovenska existují dvě typická období nízkých průtoků - letní a zimní. Minimální průtoky v létě, či přesněji koncem léta a začátkem podzimu, jsou na tocích v nížinách, vrchovinách a nižších pohořích. Toky vyšších a vysokých pohoří mají minimální průtoky hlavně v zimním období.

Jezera

Jezera, třebaže nemají větší hospodářský význam, jsou důležitou složkou slovenské krajiny, především na území Tater, kde se podílejí na vytváření přírodních scenérií. Původ jezerních pánví je velmi rozličný - převažují jezera ledovcového původu, ale na Slovensku se můžeme setkat i s jezery hrazenými sesuvy, krasovými, říčními aj.
Ve slovenské části  Tater se vyskytuje cca 175 jezer, které jsou pozůstatkem pleistocenního horského zalednění a jak jejich tvary, tak i rozložení je podmíněno ledovcovou činností. Nacházejí se většinou ve vyšších polohách, v ledovcových kotlech, jiná jezera naopak ve sníženinách za morénovými valy.
Největším tatranským jezerem je Veľké Hincovo pleso, které má rozlohu 20,08 ha a hloubku 53,2 m. K dalším velkým známým jezerům patří Štrbské pleso, Popradské pleso, Velické pleso či skupiny ples: Spišské, Žabie, v Západních Tatrách Roháčská plesa a další. Vrbické pleso, jediné jezero ledovcového původu v Nízkých Tatrách, leží na severní straně v Demänovské dolině a je hrazeno morénou a udržováno umělou hrází.


Obr. 5: Veľké Hincovo pleso

Dalším typem jsou jezera v sopečných a flyšových pohořích Slovenska, která vznikla v důsledků sesuvů - došlo k přehrazení údolí a vytvoření akumulačního prostoru k zadržování vody. Nejznámějšími jezery jsou Morské oko pod Sninským kameňom a Vinné jezero ve Vihorlatu, jezero Veľká Izra ve Slánských vrších nebo Jezerské jezero ve Spišské Maguře. Většina těchto jezer má uměle a navýšené hráze, které v nich napomáhají udržovat vodu.
Ke krasovým jezerům se řadí Jašteričie (Silické) jezero na Silické planině ve Slovenském krasu.  V mezidunových depresích ve vátých píscích na Záhorské nížině vznikla rovněž malá jezírka,  k nimž se mj. řadí Lakšárské jezero. Další jezero jsou pozůstatkem mrtvých říčních ramen podél největších vodních toků, především Dunaje a Váhu. Někdy se k jezerům, antropogenně podmíněným (vytvořením jezerní pánve) řadí i vodní útvary vzniklé na místech po těžbě štěrkopísků (např. Senecká jezera či Zlaté písky v Bratislavě).

Tabulka 1: Největší jezera na Slovensku

Název
 Pohoří
 Rozloha (ha)
 Hloubka (m)
Veľké Hincovo pleso
 Tatry
 20,08
 53,2
Štrbské pleso
 Tatry
 19,76
 20,0
Morské oko
 Vihorlat
 13,80
 26,0
Nižné Temnosmrečianske pleso
 Tatry
 12,00
 38,0
Vyšné Bielovodské Žabie pleso
 Tatry
  9,56
 24,3
Popradské pleso
 Tatry 6,88
 18,0
Vyšné Temnosmrečianske pleso Tatry 5,55
 19,0
Nižné Terianské pleso Tatry 5,47
 44,0
Vyšné Wahlenbergovo pleso Tatry 5,18
 21,0
Krivánske zelené pleso
 Tatry 5,16
 23,0
zdroj: www.wikipedia.sk

Umělé vodní nádrže

Na území Slovenska mají velký význam umělé vodní nádrže, protože zachytávají a akumulují značné množství vody, a tím vyrovnávají odtok na území Slovenska. Kromě toho plní celou řadu dalších funkcí - slouží k výrobě energie, jako vodárenské zdroje, jsou využívány k závlahám, rekreaci apod. Vodní nádrže se začaly budovat už v 15. a 16. století na chov ryb, plavení dřeva, ale i jako zdroj energie pro hornictví.

Ke klasickým umělým vodním nádržím patří rybníky, budované kvůli chovu ryb na různých vodních tocích v okolí měst a vesnic. K největším a nejznámějším rybníkům patří Senné - rybníky (okr. Michalovce) o rozloze 480 ha (jsou zároveň i Ramsarskou lokalitou) a Hrhovské rybníky v Turnianské kotlině (Slovenský kras) o celkové ploše asi 100 ha. Další rybníky jsou  např. v okolí Trnavy a Levic.

Speciálními umělými vodními nádržemi jsou tajchy, vybudované v okolí Banské Štiavnice v 16. - 18. století jako zdroj energie pro pohon čerpadel pro doly. Z původního počtu asi 50 je jich dnes zachováno 19 a slouží jako vodárenské nádrže, zdroj vody pro průmysl či pro rekreační účely. K nejznámějším patří Počúvadlo, Evičkino, Klinger. Klauzy anebo klauzury byly budovány koncem 19. století v horských oblastech s těžbou dřeva jako zásobárna vody pro zvyšování průtoků v tocích při plavení vytěženého dřeva. K nejznámějším nádržím tohoto typu patří na Kamenistém potoce v povodí Čierného Hronu.

Největší vodní nádrže byly vybudovány ve 20. století a mají polyfunkční využití. Na Slovensku je přes 50 nádrží s objemem vody nad  1 mil. m3  a cca 280 dalších menších vodních nádrží. Nejvíce vodních nádrží je vybudováno na Váhu a vytvářejí tzv. vážskou kaskádu. K nejznámějším patří Liptovská Mara u Liptovského Mikuláše, Krpeľany v průlomovém údolí Váhu přes Malou Fatru, Sĺňava u Piešťan a Kráľová u Galanty. Zcela výjimečné postavení má vodní dílo Gabčíkovo na Dunaji.

  
Obr.  6: Vodní dílo Gabčíkovo
 

Tabulka 2:  Největší vodní nádrže na Slovensku
Název nádrže
 Vodní tok
 plocha (km2) Objem (mil. m3)
Gabčíkovo
 Dunaj
 60,0
 196,0
Orava
 Orava
 33,5
 347,2
Zemplínská Šírava
 Laborec
 32,9
 30,4
Liptovská Mara
 Váh
 21,6
 362,1
Veľká Domaša
 Ondava
 15,1
 187,5
Kráľová
 Váh
 10,9
 65,5
Nosice
 Váh
 5,7
 36,0
Sľňava
 Váh
 4,3
 12,5
Ružín
 Hornád
 3,9
 59,0
Starina
 Cirocha
 2,8
 51,1
Nová Bystrica
 Bystrica
 1,9
 34,0
Málinec
 Ipeľ
 1,5
 25,1
Bukovec
 Ida
 1,0
 22,3

Podzemní vody

 Výskyt, množství a chemické vlastnosti podzemních vod závisí na geologickém složení území a jeho doplňování vodou z dešťových srážek, tajícího sněhu či řek. Podle hloubky, ve které se podzemní voda pohybuje pod povrchem, rozlišujeme podzemní vodu s mělkým oběhem nebo s hlubokým oběhem.

 Podzemní voda s mělkým oběhem pochází ze srážek, oběh vody je rychlý, proto se nestačí při styku s horninovým prostředím velmi mineralizovat. Do této skupiny patří většina nejvíce využívaných (pitných a užitkových) vod. Podzemní vody s hlubokým oběhem jsou více mineralizované a teplejší. Jedná se hlavně o termální vody a vody artézské.

Slovensko má poměrně velké zásoby podzemní vody, které jsou však s ohledem na pestrou geologickou stavbu, rozložení srážek a říční síť  rozloženy velmi nerovnoměrně. Dynamické využitelné zásoby podzemní vody se odhadují asi na  75 m3/s. Na základě geologické stavby a horninového složení můžeme na území Slovenské republiky rozlišit 6 oblastí s charakteristickým oběhem podzemní vody.

1. oblasti podzemních vod v sypkých kvartérních sedimentech

Podzemní voda se vyskytuje ve štěrkopíscích říčních teras, údolních niv a náplavových kuželů podél významných řek. Nejvíce vody je náplavech údolních niv ze štěrku a písku, které jsou místy mocné i přes 100 metrů a velmi dobře propustné, s vysokou vydatností (desítky až stovky litrů za 1 sekundu). Mimořádný význam má oblast Žitného ostrova, kde se v říčních nánosech Dunaje vyskytuje asi 10 mld. m3 podzemní vody, která je od roku 1978 vyhlášena chráněnou vodohospodářskou oblastí.

2. oblasti podzemních vod v neogenních sníženinách

Pod kvartérními sedimenty se ve slovenských nížinách vyskytují neogenní horniny  a v nich se vyskytují podzemní vody. Jedná se převážně o vodu artézskou, vázanou na propustné vrstvy neogenních mořských a jezerních písků a štěrků, v jejich nadloží jsou nepropustné jíly. Po navrtání voda proudí z písků a štěrků až na povrch působením tlaku mohutných nadložních vrstev. Vyskytují se zde (Podunajská nížina v okolí Galanty a Nových Zámků, Východoslovenská a Záhorská nížina, Juhoslovenská kotlina) vydatné prameny, mineralizované, s vyšší teplotou. Tak funguje např. umělý studený gejzír na Slovensku navrtaný jako artézská studně  v Herľanech. Vodu chrlí do výšky 20 až 28 metrů z hloubky 405 m v intervalu cca 32 až 36 hodin.

3. oblasti krasových vod

Významnější zásoby krasových se tvoří ve vápencích a dolomitech.  Pukliny, rozšiřované vodou, pohlcují mnoho srážkové vody, místy veškerou povrchovou vodu. Vytváří se z ní podzemní říční síť. Některé toky vycházejí na povrch v údolích na nepropustném podloží vápenců a dolomitů ve formě mohutných krasových pramenů – vyvěraček, kterých se sice vyskytuje málo, ale vyznačují se vysokou vydatností (100 až 1000 l/s) – vyvěračka pod Muráňským hradem má max. vydatnost 1750 l/s.  Nejvýznamnějšími  kolektory podzemní vody jsou horniny středního a svrchního  triasu. Krasová voda a vyvěračky se nacházejí především ve Spišsko-gemerském krasu a Slovenském krasu, ale také v jádrových pohořích s mezozoickými horninami v příkrovech jako jsou Nízké Tatry, Chočské vrchy, Malá a Veľká Fatra, Strážovské vrchy, Malé Karpaty. Oběh vody v krasu je rychlý, voda rozpouští vápence a dolomity a mineralizuje se. Těmto vodám hrozí znečištění z povrchu, proto je nutná ochrana před znečištěním.

4. oblasti podzemních vod na krystaliniku

Akumulace vody je v puklinách a sutích na dnech sníženin, vyskytuje se zde mnoho malých puklinových a suťových pramenů s nízkou vydatností (cca do 5 l/s), takže pro zásobování větších sídel nepostačují. Oběh vody je mělký a rychlý, proto se tyto vody málo mineralizují. Režim vod značně závisí na charakteru a změnách počasí. Tento typ oběhu se vyskytuje v granitoidních horninách jádrových pohoří Slovenska a ve Slovenském rudohoří.

5. oblasti podzemních vod na paleogenním flyši

Tento typ oběhu je charakteristický pro flyšové Vnější Karpaty. Málo propustné horniny a úzké pukliny zaplněné jílovitými zvětralinami  znemožňují tvorbu větších zásob podzemních vod. Existuje zde sice mnoho malých pramenů, ale málo vydatných a v suchém období většinou vysýchajících. Lepší podmínky pro výskyt podzemních vod jsou tam, kde je flyš v pískovcovém vývoji a v mocnějších vrstvách pískovců se vyskytují vrstevní a puklinové prameny mající vydatnost i několik desítek l/s, jako je tomu např. v oblasti Oravských Beskyd, Bílých Karpat, Javorníků, Levočských vrchů a Skorušinských vrchů. Zvláště významné z hlediska akumulace a oběhu podzemních vod jsou bazální slepence.

6. oblasti podzemních vod v neogenních sopečných pohořích

Podzemní voda se vyskytuje v  rozpukaných sopečných horninách a jejich sutích. Relativně dobré podmínky jsou v andezitových horninách, které se vyznačují puklinovou propustností. Nejlepší podmínky, stejně jako v oblastech krystalinika, jsou na zlomových poruchových zónách., kde prameny mají vyšší vydatnost (i přes 5–10 l/s). Vhodné podmínky pro tvorbu větších zásob podzemních vod jsou i v některých oblastech vulkanoklastik. Nejvýznamnější zásoby podzemních vod jsou v Kremnických vrších a Štiavnických vrších, v pohoří Javorie, v oblasti Poľany a  Krupinské planiny.


Obr. 7: Hlavní hydrogeologické rajóny Slovenska (zdroj: Atlas krajiny SR)

Případové studie

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Vysvětlete principy regionalizace povrchových a podzemních Slovenska.
  2. Prosté podzemní vody – typy, výskyt, využití.
  3. Minerální vody na Slovensku – jejich typy a klasifikace, výskyt, využití.

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Balco, M.: Malá vodnosť slovenských tokov.Veda, Bratislava 1990.
Kříž, H.: Hydrologie podzemních vod. Academia, Praha 1983
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Lukniš, M. a kol.: Slovensko 2. Príroda. Obzor, Bratislava 1972.
Plesník, P. a kol.: Malá slovenská vlastiveda. Obzor, Bratislava 1989.
Porubský, A.: Vodné bohatstvo Slovenska. Veda, Bratislava 1991.

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru