wz

Geologická stavba Slovenska


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Geologický vývoj Západních Karpat
  3. Členění Západních Karpat
  4. Případové studie
  5. Podklady pro seminář
  6. Odkazy na další zdroje

Úvod

Území Slovenska je součástí jedné z hlavních geologických jednotek Evropy - alpid, které vznikly mezi střední křídou a miocénem kolizí afrického a severoevropského kontinentu. Alpidy jsou zastoupené na území Slovenska Karpatskou soustavou. Z hlediska horninového složení je hlavním znakem je převaha sedimentů a z hlediska tektoniky příkrovová stavba.

Karpaty jsou relativně mladou geologickou jednotkou, jejíž vývoj probíhal v posledních 100 miliónech let alpínskou orogenezí a jsou součástí mladých pásmových pohoří v Evropě, tzv. alpinského oblouku, zasahujícího od severozápadní Afriky (Atlas) do Malé Asie. Podélně se dělí na Vnější a Vnitřní Karpaty, příčně na Západní, Východní a Jižní Karpaty. Na území Slovenska jsou zastoupeny převážně Západní Karpaty a část Východních Karpat, které pokračují na území Ukrajiny.

Geologický vývoj Západních Karpat

Vývoj Karpatské soustavy byl až do karbonu podobný vývoji Českého masívu. Starohorní a prvohorní sedimenty vzniklé v geosynklinálních mořích byly několikrát vyvrásněny a regionálně přeměněny na pararuly a svory. Tyto procesy byly doprovázeny magmatickou činností. V období varíské orogeneze vznikla magmatická tělesa žulových hornin. Žulové magma často injikovala okolní ruly a jiné krystalické břidlice a v blízkosti magmatických těles tak vznikly smíšené horniny - migmatity. Krystalické břidlice, migmatity a žuly vzniklé v průběhu varíského vrásnění přispěly k částečnému zpevnění Slovenského bloku, který tvoří podklad Západních Karpat a vystupuje na povrch v jádrových pohořích Vnitřních Karpat. Po částečném výzdvihu v oblasti Vnitřních Karpat, vyvolaném varíským vrásněním, došlo koncem prvohor k rozsáhlému poklesu tohoto území.

Začátkem druhohor - v triasu, sem začalo pronikat od jihu moře, na jehož dně se v triasu, juře a spodní křídě usazovaly mocné souvrství hlavně karbonátových hornin - vápenců, dolomitů a slínů. Koncem spodní křídy moře ustoupilo. Sedimentární vrtsvy byly spolu s podložím na začátku svrchní křídy vyvrásněny alpinským horotvorným procesem. Silným stlačením ve směru od jihu na sever byly výplně mezozoických pánví zvrásněny do složitých příkrovů, které se přesouvaly od jihu na sever na vzdálenost 50–100 km. Vznikla nejstarší alpínská stavba Západních Karpat - centrální karpatské jednotky.

Na severním okraji Centrálních Karpat došlo ve svrchní křídě k výraznému prohloubení moře a vytvořila se druhotná geosynklinála, ve které se v období od svrchní křídy do oligocénu usazoval úlomkovitý a jílovitý materiál snesený z okolních moří. Za stálého tektonického nepokoje vznikaly střídající se souvrství slepenců, pískovců a břidlic - flyš. Tyto sedimenty byly zvrásněny koncem paleogénu a začátkem neogénu dalšími fázemi alpínského vrásnění. Vytvořily se znovu příkrovy, které byly přesunovány od jihu na sever až do vzdálenosti 35 km. Vzniklo tak flyšové pásmo.

Při vrásnění flyšové geosynklinály byly znovu zvrásněné i starší sedimenty na severním okraji Centrálních Karpat. Vzniklo tak území s velmi složitou tektonickou stavbou - bradlové pásmo.

Začátkem mladších třetihor se na obvodu flyšových Karpat vytvořila další druhotná geosynklinála, ve které se usazovaly štěrky, písky a písčité jíly. Mezi flyšovými Karpaty a Českým masívem vznikla další stavební jednotka Západních Karpát - čelní karpatská předhlubeň. Mořská sedimentace však netrvala dlouho. Došlo k ústupu moře a koncem miocénu i k další fází alpínského vrásnění, která způsobila přesun části flyšových Karpat přes čelní karpatskou předhlubeň.

Na vnitřním okraji Karpat se při tomto vrásnění vytvořily hluboké zlomy. Podél zlomů v několika fázích vystupovala andezitová a ryolitová láva a ukládal se sypký sopečný materiál. Vznikl oblouk vulkanických pohoří, který začíná na západě Slovenska Pohronským Inovcem, na jihu probíhá Maďarskem a končí na východním Slovensku Vihorlatem a Popričným.

Koncem miocénu se začal výrazně utvářet i reliéf. V nejmobilnějších částech Karpat se tvořily výrazné poklesové struktury - neogénní pánve a vnitrohorské kotliny. Výškové rozdíly mezi horskými pásmy a kotlinami zřejmě nebyly veliké (max. 300 m). K výraznějšímu výškovému rozčlenění reliéfu došlo až v pliocénu, když se pohoří začala zvedat podél zlomů a vznikaly megaantiklinály. Tyto tektonické pohyby pokračovaly i ve čtvrtohorách a uplatňují se výrazně i v současnosti. Horské oblasti se zvedají, nížinné naopak poklesávají.

Ve čtvrtohorách se vytvořila současná říční síť. Řeky erodovaly vzniklý povrch a ve snížených dolinách a kotlinách se ukládaly nánosy štěrků, písků a hlín. V pleistocénu se na vývoji Karpat významně podílelo i zalednění. Pevninský ledovec, který zasahoval až k severnímu úpatí Karpat a neovlivnil tak výrazně tvářnost krajiny. Ve starších čtvrtohorách se však v Tatrách, Nízkých Tatrách, v Malé Fatře vytvořily horské ledovce, které modelovaly reliéf v těchto pohořích. Vznikaly skalní štíty, ledovcem modelovaná údolí (trogy), kary, morény apod. Během chladného klimatu vály silné větry. Odnášely částice písku a prachu, které se na jiných místech uložily jako váté písky a spraše a v různé míře tak překrývají starší horniny.

Tektonické členění Západních Karpat (zdroj: www.wikipedia.sk)

Externidy Vnější Západní Karpaty čelní předhlubeň
flyšové pásno
vnější - krosenská jednotka
vnitřní - magurská jednotka
bradlové pásmo
Internidy Centrální Západní Karpaty pásmo jadrových pohoří (tratrikum, fatrikum, hronikum)
veporské pásmo (veporikum, hronikum, silicikum)
Vnitřní Západní Karpaty gemerské pásmo (gemerikum, meliatikum, turnaikum, silicikum)
neovulkanity středoslovenské neovulkanity, východoslovenské neovulkanity
výplň potektonických pánví centrální karpatský paleogén
zdroj: www.wikipedia.sk

Členění Západních Karpat

V důsledku dlouhého etapovitého geologického vývoje vznikla v Západních Karpatech pásmová geologická stavba. Směrem od vnější strany karpatského oblouku (přibližně od severu k jihu) je možné vyčlenit geologické pásma, která se odlišují vlastnostmi a stářím hornin:
1.
      čelní karpatská předhlubeň
2.      flyšové pásmo
3.      bradlové pásmo
4.      vnitrokarpatský paleogén
5.      jádrová pohoří
6.      veporské pásmo
7.      gemerské pásmo
8.      neovulkanická pohoří

9.      neogenní kotliny


  1. Čelní karpatskou předhlubeň orograficky představuj Vněkarpatské sníženiny, které lemují oblouk karpatských pohoří z vnější strany. Na slovenském území se nevyskytují. Mají nížinné území, které tvoří nezpevněné nebo mírně zpevněné jíly, písky a štěrky.
  2. Flyšové pásmo tvoří rozsáhlý oblouk pohoří na severozápadě a severu Slovenska. Začíná Myjavskou pahorkatinou a Bílými Karpaty. Táhne se západně od Váhu přes Kysuce, Oravu za Tatrami na Spiš, Šariš a severní část východního Slovenska. Pohoří budují několik tisíc metrů mocné vrstvy střídajících se pískovců a jílovců, méně pak slepenců. Nejvyšší pohoří jsou tvořena odolnějšími pískovci, např. Bílé Karpaty, Javorníky či Čergov. V méně odolných jílovcích se zahloubily řeky, údolí a brázdy, např. údolí Kysuce či Torysy. Pro vodu propustné vrstvy pískovců se střídají s nepropustnými vrstvami jílovců (způsobují mj. vysoký specifický odtok a sesuvy). Proto mají flyšová pohoří malé zásoby podzemních vod. Je tu také nedostatek nerostných surovin. Těží se v nich jen pískovec, který se používá pro stavební účely.
  3. Bradlové pásmo představuje úzký pruh, který odděluje Vnější flyšové Karpaty od Vnitřních Karpat. Začíná u Podbranče na Myjavské pahorkatině. Odtud přechází přes Bílé Karpaty, kde vynikají Vršatecká bradla, podél Váhu k Žilině, na Oravu a do Polska. Na slovenské území se vrací u Dunajce, kde vytváří Pieniny. Dále pokračuje přes Hanušovce a Humenné na Ukrajinu. Slíny a vápence bradlového pásma se těží na výrobu cementu.
  4. Vnitrokarpatský paleogén se nachází na vnitřní straně bradlového pásma a představuje flyšové horniny, které sedimentovaly na zvrásněný a erodovaný podklad starších předkenozoických tektonických jednotek. Na jeho bázi jsou slepence, brekcie, vápnité a dolomitické pískovce, nad nimi se místy vyskytují vápence. Nad bazálními horninami sedimentovaly mocné flyšové komplexy. Vnitrokarpatský paleogén se uchoval v kotlinách (např. Žilinská, Turčianská, Liptovská aj.), v Súlovských vrších, Oravské vrchovině, buduje celou Podhoľno-magurskou oblast.
  5. Jádrová pohoří se rozprostírají v střední části Západních Karpat. Představují mozaiku pohoří a kotlin od Malých Karpat přes Strážovské vrchy, Malou a Velkou Fatru, Tatry až po Branisko. Základ geologické stavby pohoří (jádro) tvoří žuly, granodiority a různé přeměněné horniny (ruly, svory, fylity). Obsahují rudy železa, mědi, antimonu, také azbest, magnezit a mastek. Na krystalických jádrech jsou uložené vrstvy břidlic, pískovců, slínů, vápenců, dolomitů a křemenců. Bohaté zásoby vápence, který se využívá na výrobu cementu, vápna, jako stavební kámen a v hutnictví.  horniny se označují jako centrální karpatský paleogén.
  6. Veporské pásmo buduje podstatnou část Slovenského rudohoří mezi čertovickou a ľubenicko-margecianskou línií. Je tvořeno převážně krystalickými horninami staršího paleozoika /granitoidy, ruly, svory, fylity a migmatity) a mladším paleozoikem a mezozoikem obalové jednotky.
  7. Gemerské pásmo zaujímá východní část Slovenského rudohoří (mimo Čierné hory) a je tvořeno několika tektonickými jednotkami – gemerikum, silicikum, příkrov Bôrky, meliatikum a turnaikum.
  8. Neovulkanická pohoří se táhnou po obou stranách středního Hronu v oblasti Slovenského středohoří. Tvoří též Matransko-slanskou oblast táhnoucí se od Burdy přes Cerovou vrchovinu a Slanské vrchy po Vihorlat. Jedním z největších stratovulkánů ve střední Evropě je vrch Poľana, který soptil před 13 miliony lety. Pohoří budují lávové andezity, ryolity, dacity a čediče. Ze sopečného popela a kamenů vznikly tufy a sopečné brekcie. V puklinách hornin se působením vroucích vod a par vytvořila  žilná ložiska rud barevných a vzácných kovů. Křemenné žíly v okolí Kremnice obsahují zlato a antimonit. Andezity a čediče se těží na stavební kámen.
  9. Neogenní kotliny. Na jižním okraji Karpat se utvořily rozsáhlé kotliny, které vznikly poklesem v mladších třetihorách. Vídeňská kotlina (její součástí je Záhorská nížina), Malá dunajská kotlina (její součástí je Podunajská nížina) a Velká dunajská kotlina (její součástí je Východoslovenská nížina). V mořích a jezerech se usazovaly mocné sedimenty štěrků, písků, jílů a sopečných tufitů. Rozkladem drobných mořských živočichů se v nich vytvořila ložiska ropy u Gbelů a plynu u Lábu v Záhorské nížině. V okolí Kútů, Handlové, Nováků a Velkého Krtiše se usadila ložiska hnědého uhlí a lignitu. V Solivaru u Prešova se vyskytují ložiska soli. Neogenní jíly jsou surovinou na výrobu cihel a keramických výrobků.

Případové studie


Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Popište geologický vývoj a stavbu Evropy.
  2. Charakterizujte slovenské Karpaty v rámci geologické stavby Evropy
  3. Ukažte na mapě regionální jednotky Západních Karpat a popište jejich horninové složení.
  4. Nerostné suroviny Slovenska ve vazbě na geologickou stavbu.

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Hók, J., Kahan, Š.,  Aubrecht, R.,: Geológia Slovenska. vyd. UK Bratislava 2001.
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Lukniš, M. a kol.: Slovensko 2. Príroda. Obzor, Bratislava 1972.
Netopil, R. a kol.: Geografie Evropy. SPN, Praha 1989
Plesník, P. a kol.: Malá slovenská vlastiveda. Obzor, Bratislava 1989.
Porubský, A.: Vodné bohatstvo Slovenska. Veda, Bratislava 1991.


Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru