Tab. 1: Výskyt hlavních dřevin v oblasti Tater (zdroj JANKOVIČ, J. a kol., 2007)
Období | Datování | Charakteristika |
Starý dryas |
12 000 - 10 000 BC |
500 - 600 m n. m.: lesotundra (vrby, břízy, limba, borovice, modřín), kosodřeviny, mokřady |
Allreod |
10 000 - 8 800 BC |
borovico-limbo-modřínová tajga; roztroušeně bříza, osika |
Mladý dryas |
8 800 - 8 300 BC |
lesotundra až tajga: borovice; kosodřeviny; ústup modřínu a limby |
Preboreál |
8 300 - 6 800 BC |
oteplování; tajga: modřín, expanze smrku, borovice, limba |
Boreál |
6 800 - 5 500 BC |
šíří se stále smrk, ustupuje borovice, limba a modřín; krajina začíná být méně přístupná, šíří se olše |
Atlantik |
5 500 - 2 500 BC |
smrk, olše;kotlina nejvíce zalesněná a tedy nepřístupná |
Subboreál |
2 500 - 800/500 BC |
smrčiny, ojediněle přimíchaná jedle, malý výskyt jinde běžného buku |
Starší subatlantik |
800/500 BC - 1 300 AD |
smrk, jedle; olše a bříza v rašeliništích; bez buku |
Mladší subatlantik |
od 13 st. AD do dnes |
kolonizace - odlesňování, rozvolňování; stoupl podíl borovice, smrk a jedle ústup |
Tab. 2: Známé
kalamity
v Tatrách (zdroj JANKOVIČ, J. a
kol.,
2007)
Datum |
objem padlého dřeva [m3] |
Oblast |
další charakteristiky |
18.11.1915 |
287 000 |
Danielovo-T. Lomnice |
následovala kůrovcová kalamita |
1.a 2.5.1919 |
52 000 |
T. Lomnice, Vyšné Hágy |
menší škody protože již nebylo tolik starších porostů po vichřici 1915 |
červen 1921 |
7 000 |
Podbanská |
|
3.8.1925 |
30 000 |
Podbanská, T. Lomnice, Štr. Pleso |
celkově zpracováno cca 150 000 m3 dřeva - kůrovcový hmyz |
1928 - 1940 |
až 90 000 |
|
každoroční menší kalamity |
1.- 3. 9.1 941 |
320 000 |
Koprová dolina - Tatranská Polianka |
důsledky vichřice a kůrovcové kalamity doznívali až do r. 1963 |
1942 |
12 000 |
|
okraje větrem poškozených porostů |
1943 a 1944 |
43 000 |
|
Vývraty |
1948 - 1958 |
cca 70 000 |
|
pouze menší kalamity |
1959 |
18 000 |
Va S tatranské oblasti |
dvě kalamity |
1960 |
33 000 |
T. dolina-Pospády |
porosty středního věku |
1962 |
24 000 |
T. dolina-Pospády |
|
24. a 25. 11. 1964 |
80 000 |
Javorinské Tatry |
cekově v tomto roce 140 000 m3 v důsledku dalších větrných kalamit |
5. a 6. 11. 1966 |
46 000 |
Tichá dolina, T. Kotlina-Javorina |
|
6. a 7. 5. 1968 |
130 000 |
Javorina - Pospády – Ždiar |
|
3. a 4. 12. 1970 |
36 000 |
jižní předpolí Tater |
Kůrovec |
22. a 23. 10. 1971 |
94 000 |
Vyšné Hágy - Kežmarské Žlaby |
až 70 % poškozených stromů tvořily zlomy |
1973 |
17 900 |
|
|
1974 - 1980 |
29 000 |
okolo 4 000 m3 ročně |
pouze menší kalamity |
2.a 3. 11. 1981 |
295 000 |
T. Lomnica - Kežmarské Žlaby |
|
1984 |
25 000 |
Javorina - Podspády – Ždiar |
|
1985 |
25 000 |
|
rozptýlená větrná kalamita |
1988 |
47 000 |
Vyšné Hágy |
|
1989 |
106 000 |
|
únor, květen, prosinec |
3. - 4. 4. 1995 |
10 000 |
|
|
1999 |
90 000 |
Konská - Podbanská |
|
31.1. - 1. 2. 2000 |
50 000 |
D. Smokovec - T. Lomnica – K. Žľaby |
1/3 porostů tvořila borovice |
2002 |
115 000 |
Javorina |
|
Od 13. století se tedy krajina vlivem činnosti člověka značně změnila. V oblasti Tater došlo k výraznému odlesnění. Rozsáhlé zapojené lesní porosty se do oblasti vrátily až během minulého století díky práci lesníků.
Otázkou zůstává, jak by přirozené porosty bez antropogenního vlivu vypadali a jestli by byli odolnější, tak jak to předpokládal ZLATNÍK (1957). Jiná verze předpokládá zjednodušení dřevinového složení s převahou smrku.
Každopádně antropogenním vlivem došlo k přerušení přirozeného vývoje tatranských lesů. Před kalamitou tedy na většině stanovištích nebylo odpovídající druhové složení porostů a jejich ekologická stabilita byla nízká. Většina lesních porostů se nacházela ve stadiu zralé dospělosti. Typické byly porosty se štíhlými a vysokými stromy s vysoko nasazenými korunami, které jsou ekologicky nejméně stabilní a minimálně odolné vůči větru a sněhu a maximálně náchylné ke katastrofickému rozpadu.
Základní rozpor
tedy spočívá ve stavbě lesa
(jehličnatá monokultura) a podmínkami prostředí střední Evropy.
K tomu
dále přispívá nevhodný systém hospodaření, kdy z ekonomických
důvodů
nedochází k pěstování vývojových stádií přípravného a přechodného
lesa
s účastí listnatých pionýrských dřevin, důležitých pro regeneraci
stanoviště. Prostředí se tak stále více oslabuje. Vitalita stromů
a ekologická stabilita porostů se snižuje,
zkracuje s jejich životnost a roste frekvence kalamit. Po
překročení
únosných mezí ekosystém kolabuje. (JANKOVIČ, J a spol. 2007).
Změna vývoje počasí nastala s příchodem takové výše s polárním vzduchem od severozápadu. Frontální systém, který se vytvořil na styku s tlakovou níží postupující z jihozápadu provázely silné vichřice v Německu a Polsku. Meteorologové předpokládali přechod fronty přes slovenské území v odpoledních hodinách, doprovázené větry, které v nárazech dosáhnou kolem 100 km/hod.
V dopoledních
hodinách byl ještě postup fronty
klidný, vítr nevzbuzoval vážnější obavy a vyskytovaly se pouze slabé
přeháňky
deště se sněhem. Byl ale zaznamenán vysoký pokles tlaku vzduchu,
svědčící o
přechodu středu tlakové níže v bezprostřední blízkosti Tater. Síly
vichřice dosahoval vítr jen na hřebenech Tater.
V poledne
se situace ovšem změnila, vznikla
samostatná cyklóna mezi Českem a Polskem, která rychlostí 100 km/hod
postupovala na východ. Ta způsobila nahromadění polárního vzduchu před
bariérou tatranského masivu. Současně s tím v Podtatranské
kotlině
vznikala brázda nízkého tlaku, čímž vznikl mimořádný barický gradient.
Kolem 1400
pronikl do Podtatranské kotliny od západu silný studený vítr, který
vytlačil
teplejší vzduch do výšky 1 200 m n.m. Teplota na svazích Tater ve
výšce
1 200 – 1 500 m n.m. tak stoupla o 0,2 až 0,3°C a vítr změnil
svůj
směr na JV. O hodinu a půl později se studený vítr začal převalovat
přes horská
sedla rychlostí až 170 km/hod. Tento těžký studený vítr ještě dále
nabíral
rychlost při sestupu do kotliny nejen díky orografickému zesílení, ale
i
nasávajícímu efektu nízkého tlaku v kotlině. Průnik studené
vzduchové masy do tatranského podhůří ulehčoval i relativně teplý
vzduch vytlačený
z kotliny. Vítr S a SZ směru měl silný nárazový charakter
dosahující
až síly orkánu.
Listopadová bóra pronikla na slovenskou část Tater ve dvou vlnách - v první vlně přes nižší hřebeny Červených vrchů, kde vylámala část lesních porostů v Tiché dolině, narazila na porosty v oblasti Podbanského a úpatí Kriváně. V druhé, o mnoho dramatičtější vlně se proud bořivého větru převalil přes výše položená sedla a hřeben Vysokých Tater od Batizovské doliny po Dolinu Kežmarskej Bielej vody a v neobyčejné míře přetvořil vzhled Tatranského podhůří a Podtatranské kotliny od Vyšných Hágů po Tatranskou Kotlinu.
Obr. 4: Vzdušné proudění 19.11.2004, vymezení katastrofou zasaženého území - červený areál (zdroj: www.lesytanap.sk )
Obr. 5: Průnik listopadové bóry na slovenskou část Tater (zdroj: www.lesytanap.sk)
Několik měsíců před kalamitou vydává správa TANAPu (KOLEKTIV 2004) rozsáhlý dokument „program starostlivosti“ – jeho rámce a návrhy jsou však ještě ve fázi příprav a projednávání zatlačeny do pozadí zcela nečekanou a katastrofickou situací. Vytváří se také území plán města Vysoké Tatry (aktuální podoba dostupná na webu)
Jankovič et.
al. (2007) upozorňuje na skutečnost, že
od poloviny 90 let je správa TANAPU rozdělena „medzi
dve organizácie – Štátne lesy TANAP-u v pôsobnosti Ministerstva
pôdohospodárstva SR a novú Správu TANAP-u v pôsobnosti Ministerstva
životného
prostredia SR“. Tato skutečnost se v plném světle odhalila po
událostech
z konce roku 2004 a některé z jejich konkrétních projevů jsou popsány
v následujících
odstavcích. Dalším zásadním problémem je nedořešená zonace národního
parku,
která značně komplikovala správu oblasti i v období před kalamitou
– natož
po ní.
Po počátečním šoku z rozsahu katastrofy se rozhořela živelná diskuze mezi neuvěřitelně pestrou mozaikou zainteresovaných (mezi jinými: vláda, politici, ministerstva, nevládní organizace, odborníci, ekologové, ochránci, lesníci, vedení S-TANAPu, ŠL TANAPu, nositelé investic, majitelé turistických zařízení, obyvatelé postižených vesnic, veřejnost…).
Mezi jednotlivými aktéry se rozehrává velmi složitá hra střetů a mediálních reakcí. Na vznik Vládního výboru pro obnovu Tater reagují nevládní organizace výborem „Naše Tatry“ (připojuje se iniciativa osobností kulturního a společenského života – „Nad Tatrou sa blíska“). S využitím chronologického postupu jsou v následující části popsány některé z událostí. Je využita chronologie M. Huby (KOLEKTIV 2005) a internetové zdroje.
Cíl na kterém
se obě skupiny v zásadě shodují je vytvoření ekologicky stabilních
lesních
ekosystémů v oblastech poškozených porostů.
Symbolem sporu
se stává boj o ležící mrtvé dřevo. Má potenciál jak pro lesníky
(finance, nebezpečí
přemnožení lýkožrouta a narušení dalších porostů, vznik požárů) tak
ekology
(ochrana půdy, přirozené živiny, podmínky pro živočichy, výrazně lepší
než
„holiny“). Určitým kompromisem se má stát rozdílný přístup podle
jednotlivých
zón národního parku:
Pro srovnání - Správa TANAPu požadovala ve svém návrhu řešení ponechat v zóně A 100% biomasy, v zóně B 30% a v zóně C 10% - problémem je ale spor nad novou zonací…
Slovenská ekologická společnost při slovenské akademii věd se také věnuje problematice vymezení pravomocí a zonace národního parku: „Zjednotiť rozdielny a často emotívne podfarbený prístup lesného hospdárstva a ochrany prírody v TANAPe na spôsob riešenia následkov vetrovej pohromy, čo si vyžaduje
Už začátkem prosince 2004 odmítá podnik Štátné lesy TANAPu obvinění ze špatného hospodaření jakožto hlavní příčiny katastrofy a poukazuje na to, že tak silnému větru by neodolal žádný les. Koncem prosince se poprvé rozhořel spor o nelegálních těžbách v kalamitním území.
Obr. 6: Výběr z výsledků šetření postojů veřejnosti k problematice správy TANAPu (zdroj: www.tanap.org)
V prosinci roku 2004 je vyhodnoceno šetření společnosti TNS SK pro Nadaci Ekopolis (dostupné na http://www.tanap.org/kalamita.php). Přibližně 75% respondentů se vyslovuje pro řešení situace širší komisí složenou z „predstaviteľov vlády, zástupcov akademickej obce, obyvateľov Tatier a ekologických združení“ a vyslovuje nesouhlas se zmenšením chráněného území. Vybíráme některé další zajímavé teze odrážející postoj veřejnosti: „Takmer všetci respondenti si myslia že ľudia by mali zasahovať do obnovy Vysokých Tater, nadpolovičná Väčšina respondentov (56,3%) neschvaľuje použitie chemických postrekov proti lykožrútom, ktoré by mohli poškodiť aj iné organizmy“.
22.12.2004 a 10.1.2005 byla provedena inspekční kontrola – jsou zjištěna pochybení a naplno se rozehrává konflikt mezi „ochranou“ a “lesnictvím“. Uvádíme jeden příklad, který je typický pro celý následující průběh sporu:
Nejdříve
ze
stránek správy TANAPu:
„Štátne lesy TANAPu vo svojich klamlivých vyhláseniach ako dôvod svojej činnosti uvádzali sprístupňovanie komunikácií k obývaným resp. hospodárskym budovám pričom bola zistená ťažba v porastoch, cez ktoré neprechádzali komunikácie sprístupňujúce obývané ani hospodárske objekty, teda s týmto argumentom vôbec nesúviseli. Pri kontrole pracovníkmi ŠOP SR - Správy TANAPu sa pracovníci ŠL TANAPu snažili dokonca zabrániť vstupu do rezervácie, kde títo vykonávali potrebné zisťovania v súvislosti s podnetom LZ VLK. Napriek nariadeniu SIŽP o zachovaní pôvodného stavu ŠL TANAPu toto nariadenie ignorovali. Zavádzajúcimi argumentami napr. o šírke uvoľnenia nespevnených lesných ciest, resp. účelových lesných komunikácií v rozsahu dvoch výšok porastu, zabezpečením protipožiarnej a protipovodňovej ochrany došlo zo strany ŠL TANAPu k vlastnému výkladu § 29 zákona o ochrane prírody a krajiny“ (KOLEKTIV 2005).
Jedna
z reakcí ŠL TANAPu na podobné téma:
„Postup ŠL TANAP je v súlade so všeobecne záväznými právnymi predpismi súvisiacimi s prevenciou a ochranou lesa pred požiarmi a je plnením povinností správcu a užívateľa lesného majetku. Nejedná sa teda o spracovanie kalamity, ale o realizáciu opatrení zameraných na odstránenie ohrozenia života a zdravia človeka resp. majetku. Z ustanovení zákona č.543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny vyplýva, že podľa § 29 nie je potrebné žiadať o súhlas na uvedené činnosti.“
Lesům TANAPu
se několikrát daří vyvrátit
obvinění –
např. vyjádření Státní inspekce
životního prostředí o zásahu „buldozérom v dĺžke 155
metrov, spočíval
v rozšírení chodníka prechádzajúceho od cesty Slobody predmetnými
lesnými
porastmi, ktorý sa napája na cestu približovaciu“… „nešlo o vybudovanie
novej
lesnej cesty, ale o vykonanie zásahu do existujúceho chodníka“.
Z textu
vyplívá, že je „Postup ŠL TANAP je v
súlade so všeobecne záväznými právnymi
predpismi súvisiacimi s prevenciou a ochranou lesa pred požiarmi a je
plnením
povinností správcu a užívateľa lesného majetku“.
V červnu roku
2006 už je
zpracováno „1
Stručný nástin Principů
revitalizace formulovaných Jankovičem et. al. (2007):
Duben 2007
„Štátne lesy
TANAPu nespracúvajú kalamitné
drevo kvôli zisku, ale kvôli ochrane ďalších území, tak ako im to
ukladá zákon.
Ochranárski aktivisti hovoria o presadzovaní lobistických záujmov, o
výstavbe
vlekov a zjazdoviek – čo vôbec nesúvisí s ochranou lesa - ale vôbec sa
nevenujú
faktom“ –
začátek článku
napadajícího ponechání dřevní hmoty v Tichej
a Kôprovej
dolině.
Štátna ochrana
prírody nepodlieha tlakom
lesníckej loby. Začína konečne konať v súlade s rozumom, potrebami
tatranskej
prírody a záujmami väčšiny občanov tohto štátu. Po rokoch sa snáď
konečne
vymaňuje spod tlaku niekoľkých samozvaných ochranárov, ktorí si
osvojili právo
rozhodovať o osude Tatier, nehľadiac na tisíce obyvateľov a oprávnených
vlastníkov tunajších pozemkov…
Nezabúdajme:
Štátne lesy nie sú hospodárskou
ale príspevkovou organizáciou! V Tichej a Kôprovej doline im nejde o
zisk! To,
čo chcú v týchto dolinách urobiť je prostá „terapia“ podkôrnym hmyzom
„infikovaného“ lesa, zjednodušenie hasenia potenciálnych požiarov a
likvidácie
následkov možných povodní, ktoré rozkolísané bystriny - Tichý a Kôprový
potok
vyvolávajú.
Vážime si
vlastný majetok a jeho prírodné
hodnoty. Tunajšie prírodné procesy poznáme lepšie ako petičný výbor na
vyhlásenie UCHO („územia chráneného občanmi“ = Tichá a Kôprová dolina)
alebo
nezorientovaná skupina jeho priaznivcov, prevažne z mestského
prostredia, ktorá
sotva dokáže pochopiť život v podtatranských obciach…
Už dávno sme sa
rozhodli v rozumnej miere a
za jasných podmienok akceptovať na našich pozemkoch tzv. „samovývoj“ (=
absolútne bezzásahový ochranný režim). Napokon, myšlienke ochrany
prírody
slúžia už 57 rokov. Nikto, tobôž ochranári sa nám za to nepoďakovali.
Akurát si
privlastnili právo rozhodovať o nás.
Štátna správa ochrany
prírody nedovolila po vetrovej kalamite z roku 2004 na území TANAPu v
správe
Štátnych lesov TANAPu spracovať 163 000 m3 a ďalších 419000 m3
prikázala v
území ponechať ako biomasu. V 5. stupni ochrany prírody nepovolila
asanovať 224 000 m3 lykožrútom
napadnutých stromov, a tak do 31.7.2007 zostalo území národného parku
viac ako 806 000 m3 lykožrútom
napadnutého dreva ako potravná báza (kalamitný základ) pre premnoženie
podkôrneho
hmyzu. Z dôvodu
doterajšieho spôsobu ochrany prírody bol tak naštartovaný rozpad
smrekových
horských lesov nielen v TANAPe, ale na celom území Slovenska. Je preto
dôležité
prijať na úrovni vlády opatrenia zabezpečujúce stabilitu smrekových
horských
lesov.
Listopad 2007 –
článek na serveru www.dnes.atlas.sk (mediální
snaha o rovnovážný
článek)
Ředitel státních lesů TANAP Petr Líška upozorňuje na
naplnění obavy z kalamitního přemnožení lýkožroutů (obviňuje
z příliš
velké plochy bez možnosti zásahů). Pozoruje, že „vzhľadom na
rozhodnutie
štátnej správy ochrany prírody nemohli spracovať vyše 160.000 m3
smrekových kmeňov a ďalších 419.000 m3 drevnej hmoty museli ponechať v
zasiahnutom území ako biomasu. Na území s piatym stupňom ochrany
nemohli
asanovať 224.000 m3
lykožrútom napadnutých stromov.“ Dále zmiňuje příkladné zvládnutí
situace ze
strany lesního podniku - "Spracovanie kalamity sme zvládli v rekordne
krátkom čase. Za jeden a pol roka sme z územia vyviezli vyše 1,4
milióna m3
kalamitného dreva, spriechodnili sme zavalené turistické chodníky,
vyčistili
vodné toky a vytvorili sieť požiarnych pásov a priesekov,". Sdružení
environmentálních
organizací Ekofórum považuje tyto reakce za konstruované – s cílem
umožnit
a ospravedlnit „kšeftování se dřevem“.
Závěrem uvádíme
dvě pasáže z racionálně
pojatého textu
pracovníka z Ústavu ekologie lesa SAV P. Zacha: …na koncepcii
"zeleného lesa, v ktorom
nie sú vidieť mŕtve stromy" sa pôvodne lesnícko-ochranársky orientované
Štátne lesy TANAPu umelo dostavajú do čoraz silnejšej opozície k
záujmom
ochrany prírody. Táto pomerne extrémna pozícia sa prejavuje v úsilí
štátnych
lesov o vyťaženie v podstate všetkého kalamitného dreva z porastov a k
silnému
odporu aj voči minimalistickému návrhu racionálnej zonácie vypracovanom
Správou
TANAPu. Návrh jadrovej zóny od Štátnych lesov TANAPu v podstate
nepočíta so
zahrnutím lesa do tejto zóny. S ťažbou sa počíta skoro všade. Prijatím
návrhov
štátnych lesov by však došlo k likvidácii národného parku a závažnému
poškodeniu lesných ekosystémov. Paradoxne by tak zanikol aj zmysel
existencie
Štátnych lesov TANAPu… …sú v podstate dve možnosti:
Z dostupných materiálů a ohlasů nevyplývá, že by mělo docházet k rozsáhlým změnám v rozloze lesní půdy. To znamená, že lesníci i ochránci dosáhli omezení prvotních tendencí (především vládních a investičních) přetvořit zničený les na stavební plochy a sjezdovky. Na druhou stranu, Vysoké Tatry jsou v podstatě nejdůležitějším územím Slovenska co do turistického potenciálu a návštěvnosti – i když nebudou vybudovány střediska nová, o kompromisu u těch stávajících (změna režimu, umožnění modernizace) je vhodné uvažovat.
Rozdělení kompetencí v rámci NP je nejednoznačné až zmatené, naráží na sebe (přinejmenším) dva různé legislativní rámce. Faktické řešení asi není v dohledné době možné, kompromis možný je, ale bude problematický… Důkazem je probíhající debata o zonaci NP – v podstatě jedna z nejdůležitějších podmínek určení režimů, managementu atd…
V obnově lesa se skutečně uplatňují šetrné a osvícené přístupy, jejichž výsledkem by měl být druhově i věkově diferencovaný les. Tato teze je akceptována převážnou většinou zúčastněných…
Necelých 80 000 m3 ponechané dřevní hmoty skutečně představuje riziko opakovaného přemožení kůrovců a napadení nezasažených porostů i v dalších letech. Skutečný dopad této situace je přinejmenším sporný… jednotlivé interpretace budou nadále účelově využívány pro argumentaci zúčastněných stran.
Nelze vyloučit opakování či gradaci výskytu extrémních hydrometeorologických událostí. Podle posledních trendů jsou to především „horké vlny“ (vysoké teploty) spojené s „přísušky“, suchá období, povodně a vichřice.