wz

Případová studie - Národní parky a CHKO na Slovensku


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Územní a druhová ochrana přírody a krajiny na Slovensku
  2. Národní parky
  3. Chráněné krajinné oblasti
  4. Podklady pro seminář
  5. Odkazy na další zdroje
Zpracováno na základě podkladů Jany Runkasové, Adama Kajna, Jana Divíška a Michala Vrzáčka, studentů navazujícího magisterského studia oboru Učitelství geografie a kartografie pro střední školy.

Územní a druhová ochrana přírody a krajiny na Slovensku

Cíl ochrany přírody a krajiny spočívá v předcházení, omezování, resp. odstraňování zásahů, které ohrožují, poškozují a ničí podmínky a formy života, přírodní dědictví, estetický vzhled krajiny a snižují její ekologickou stabilitu.  Zákonem jsou stanoveny podmínky obecné a zvláštní ochrany přírody a krajiny. Zvláštní ochrana přírody a krajiny je jednak územní (ta se realizuje v 5 stupních), jednak druhová. Základním nástrojem realizace územní ochrany je zřizování chráněných území a péče o ně. Podle Zákona NR SR č. 287/1994 Z. z. o ochrane prírody a krajiny (ve znění zákona NR SR  č. 543/2002 Z.z.) byly schváleny  kategorie chráněných území a jejich ochranných pásem:

Druhovou ochranou chráněných rostlin, chráněných živočichů, chráněných  nerostů a chráněných zkamenělin (dále jen „druhová ochrana“) podle tohoto zákona se rozumí zvláštní ochrana druhů rostlin,živočichů, nerostů a zkamenělin (dále jen „chráněný druh“) a omezení využívání vybraných druhů rostlin a živočichů. Zákonem jsou tedy stanoveny tyto kategorie druhové ochrany:

Národní parky na Slovensku

Rozsáhlejší území, zpravidla nad  1000 ha, převážně s ekosystémy podstatně nezměněnými lidskou činností anebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře, tvořící nadregionální biocentra a nejvýznamnější přírodní dědictví, v nichž je ochrana přírody nadřazena nad ostatní činnosti, může vláda nařízením vyhlásit národním parkem (§19 ods.1). Platí zde 3. stupeň ochrany (pokud není stanoveno jinak).

Tab. 1: Národní parky na Slovensku

Název národní parku (zkratka)
Datum vyhlášení
Výměra v ha
1. Tatranský NP (TANAP)
18.12.1948
73 800
     ochranné pásmo NP

30 703
2. Pieninský NP (PIENAP)
16.1.1967
3 750
    ochranné pásmo NP
22 444
3. NP Nízke Tatry (NAPANT)
14.6.1978
72 842
    ochranné pásmo NP
110 162
4. NP Slovenský ráj
18.1.1988
19 763
    ochranné pásmo NP
13 011
5. NP Malá Fatra
18.1.1988 22 630
    ochranné pásmo NP
23 262
6. NP Poloniny
23.9.1997
29 805
    ochranné pásmo NP
10 973
7. NP Muránska planina
23.9.1997 20 318
    ochranné pásmo NP
21 698
8. NP Slovenský kras
1.3.2002
34 611
    ochranné pásmo NP
11 742
9. NP Veľká Fatra
27.3.2002
40 371
    ochranné pásmo NP
26 133

Tatranský NP (TANAP)

Tatry jsou dlouhé více než 55 km, široké 17 km a jsou nejvyšší horskou skupinou v karpatském oblouku. Členíme je na Západní (Osobitá, Sivý vrch, Roháče, Liptovské hole, Červené vrchy a Liptovské kopy) a Východní (Vysoké a Belianske Tatry). Hlavní hřeben Vysokých Tater, který je ve svém středu podkovovitě prohnut k jihu je 26 km dlouhý a jeho maximální šířka je 17 km. Vysoké Tatry se táhnou od Ľaliového sedla (1 947 m) na západě ke Kopskému sedlu (1 749 m) na východě. Jejich nejzápadnějším vrcholem je Svinica (2 301 m), nejvýchodnějším Jahňací štít (2 229 m). Hřeben téměř vůbec neklesá pod 2 000 m a jeho nejvyšším vrcholem je Ľadový štít (2 627 m). Vybíhá z něj pět hlavních hřbetů na jih s vrcholy (Kriváň, Končistá, Gerlachovský štít, Slavkovský štít, Lomnický štít), čtyři na sever (Kozi Wierch, Opalony Wierch, Malé Rysy, Veľká Javorová veža).  Nejvyšší vrchol – Gerlachovský štít je nejvyšším vrcholem nejen Tater, ale celých Karpat.

Ve Vysokých Tatrách nejdeme 26 vrcholů převyšující výšku 2500 m.Celkem 8 vrcholů v Slovenských Vysokých Tatrách je turistům přístupných po značených stezkách se sezónními uzávěry od 1.11. - 15.6. Naproti tomu třeba vrcholy Gerlachovský štít, Vysoká, Ganek, Bradavica, Prostredný hrot, Ľadový štít, Baranie rohy, Lomnický štít, Kežmarský štít aj. jsou pro turisty dostupné pouze v doprovodu horského vůdce. Pro horolezce s potřebným průkazem (např. ČHS) je lezení na většině území národního parku povoleno na vlastní nebezpečí Lomnický štít je také dosažitelný kabinovou lanovou dráhou z Tatranské Lomnice.

Velmi bohatá je též vegetace Tatranského národního parku, kde je zastoupen jak podhorský, lesní horský, kosodřevinný stupeň s původním porostem borovic, tak i velehorský stupeň, kde jsou jen lišejníky. S živočichů zde můžete spatřit např.: kamzíka, sviště, rysa, vlka a v nižších částech i medvěda.

Tab. 2:  Tatranské vrcholy nad 2 500 m n. m.

Gerlachovský štít (2 655 m) Lavínová veža (2 600 m) Baranie rohy (2 526 m)
Gerlachovská veža (2 642 m) Malý Pyšný štít (2 592 m) Dračí štít (2 523 m)
Lomnický štít (2 634 m) Strapatá veža (2 565 m) Veľká Vidlová veža (2 522 m)
Pyšný štít (2 623 m) Kežmarský štít (2 556 m) Český štít (2 520 m)
Zadný Gerlachovský štít (2 616 m) Vysoká (2 547 m) Veterný štít (2 515 m)
Lavínový štít (2 606 m) Supia veža (2 540 m) Malý Kežmarský štít (2 513 m)
Malý Ľadový štít (2 602 m) Končistá (2 538 m) Zadný Ľadový štít (2 507 m)
Kotlový štít (2 601 m) Malá Litvorová veža (2 533 m) Rysy (2 503 m)   

Pieninský NP (PIENAP)

Území se nachází v severní části Spiše, nazývané též Zamagurie. Pieniny rozkládající se na hranici s Polskem severně od města Stará Ľubovňa  a východně od Vysokých Tater, jsou nejmenším národním parkem na Slovenku.  Území bylo v minulosti osídleno převážně Poláky a Rusíny, ale i Židy, Němci a Romy. Představují asi 30 kilometrů dlouhý horský celek, který již náleží do oblasti Beskyd. Pieniny sousedí na jihu se Spišskou Magurou, na východě s Ľubovnianskou vrchovinou.

Základní informace:
Rozloha 37, 5
km2. Z jeho celkové rozlohy asi 100 čtverečních kilometrů leží v Polsku a na Slovensku zhruba po polovině.
V roce 1967 byly Pieniny vyhlášeny národním parkem (PIENAP). 
Od roku 1932 však byly přírodní rezervací.

Převážná část pohoří je tvořena především vápenci, které jsou v některých partiích mohutně zvrásněny a nad okolní reliéf vystupují v podobě mohutných bíle zářících bradel. V tomto vápencovém pohoří se vedle povrchového krasu samozřejmě vytvořil i kras podzemní, takže se tady objevují četné jeskynní systémy. Jen pro příklad si uveďme jeskyni Aksamitka a Zbojnickou jeskyni.

Nejznámější a nejnavštěvovanější oblastí v Pieninách je zcela určitě kaňon Dunajce, který leží mezi Szczavnicou Niźnou a Červeným Kláštorom, kde si Dunajec vyhloubil klikatou cestu napříč pohořím. Tento 9 km dlouhý úsek řeky se sjíždí na známých vorech (pltích).

Na slovenském území se nacházejí jen nižší vrcholy, například Holica (828 m n. m.), Nejdominantnější a nejhezčí vrcholy se nacházejí na polské straně: Sokolica (747 m n. m.) a Tři korunky (polsky: Trzy korony, 982 m n. m.). Vrchol Třech korunek se skládá z pěti částí:

Turisticky nejnavštěvovanějšími jsou Tři korunky a Sokolica na polské straně a Prielom Dunajca (národní přírodní rezervace vyhlášená roku 1967 a předtím již v roce 1932, rozloha 360 ha) na slovenské straně. Prielom Dunajca se nachází mezi obcemi Červený Kláštor a Lesnica. Je to nejhodnotnější území Pienin, s hlubokými kaňony, meandry řeky zařezanými hluboko do skal,nepřístupnými skalními bradly a dalšími útvary. Turisticky atraktivní je i splutí Dunajce na pltích s originální goralskou hudbou.  Turisté mohou rovněž navštívit hrad v Niedziči, který se v současnosti tyčí nad přehradou. Řeka Dunajec v těchto místech tvořila hranici mezi Uhrami a Polskem. Na polské straně naproti hradu Niedziči stojí zřícenina hradu v Czorsztyně. Tyto hrady byly pohraničními pevnostmi.

NP Nízke Tatry (NAPANT)

Nízké Tatry jsou druhým největším Národním parkem a čtvrtým nejvyšším pohořím Západních Karpat. Jestliže v případě výšky obsadily až třetí místo, pak v případě celkové rozlohy zaujímají místo první. A skutečně Nízké Tatry jsou nejrozsáhlejším pohořím nejen Slovenska, ale celých Západních Karpat.

Národní park Nízké Tatry (NAPANT) byl vyhlášený v roce  1978. Výměra vlastního chráněného území je 72 842 ha a ochranného pásma 110 162 ha. Území se vyznačuje rozmanitostí flory a fauny, výskytem mnoha endemických a reliktních druhů, hodnotnými krasovými jevy, minerálními prameny a četnými odlehlými zákoutími.  Národní park zaujímá centrální část celku Nízké Tatry. Okrajově zasahuje do Spišsko-gemerského krasu a jako ochranné pásmo i do mnoha jiných sousedních skupin.

Základní informace:

Hlavní hřeben pohoří se táhne ze západu na východ v délce asi 80 km mezi údolími Váhu na severní straně a Hronu na straně jižní. Nízké Tatry se v sedle Čertovica dělí na celistvější východní část - Královohoľské Tatry a západní - Ďumbierské Tatry. Hlavní hřeben v jednotlivých částech pohoří mění svůj vzhled i charakter. Například masiv Prašivé v západní části Nízkých Tater s nejvyšším vrcholem Veľká Chochula (1 753 m) je klasickým zástupcem holin s hladce modelovaným reliéfem. Naopak nejskalnatější skupinou pohoří je masiv Ďumbieru od sedla Ďurkové. Východní část hřebene je výrazně zalesněna a až v oblasti Orlove a Kraľove hole znova nabývá charakter holých a travnatých kopců.

Nízké Tatry tvoří rozvodí důležitých toků Slovenska - Váhu, Hronu, Hlince a Hornádu. Pohoří je významnou zásobárnou povrchových a podzemních vod a obrovský rezervoár vláhy. Hlavně při obvodu pohoří se nacházejí četné prameny minerálních vod. Na severu Královohoľské části se nachází vodní nádrž Čierny Váh přehrazující stejnojmenný potok. Je zde umístěna vodní elektrárna. V Liptovské kotlině leží vodní nádrž Liptovská Mara (2 700 ha). Z vodopádů můžeme jmenovat například Brankovský vodopád který je výrazným prvkem pohoří Nízké Tatry, nacházející se na Kurucké skále. Národní přírodní památkou byl vyhlášen v roce 1980. Jeho výška je asi 60 metrů. V zimě se z něj vytvoří obrovský, působivý ledopád. Na severní straně se vyskytují ledovcová plesa (Vrbické pleso, Lukové pliesko).

Lesní společenstva a porosty představují základní krajinný prvek Nízkých Tater a pokrývají až 67 % celkové plochy území. Na vápencových podkladech jižních svahů hor se vyskytují spíše borovice nebo buk s příměsí jedle a smrku. Naproti tomu na severních úbočích se rozkládají zejména rozsáhlé komplexy bukových lesů. V západní části jedle a smrk. Kosodřevina se vyskytuje přerušovaně ve výškách 1 400 - 1 800 m v celé oblasti. Nad tímto pásmem se vyskytují horské louky, hole. Nejvyšší partie hor tvoří alpínské pásmo.

Nízkotatranská flora je velmi pestrá a bohatá. Geologický podklad je jedním z hlavních faktorů ovlivňující druhové složení. Oproti Tatrám, se kterými je druhová pestrost rostlin velmi podobná, se zde vyskytují převážně druhy rostoucí v typicky chladném podnebí. Na vápencovém podkladě u vstupu do dolin, rostou spíše teplomilné a exotermní druhy. Západní část Nízkých Tater je na rostlinstvo a množství druhů bohatší než část východní, především pro četný výskyt vápencového svršku podkladu.

Obrovská rozlehlost území vytváří výborné podmínky pro živočichy. Živočichové zde žijící představují typickou faunu karpatského horského stupně a s porovnáním s Tatrami mají mnoho společného. Největší zastoupení v přírodě má lovná zvěř (jeleni, srnci a prase divoké). Z větších savců můžete potkat sviště horského, kamzíka horského či medvěda hnědého.

NP Slovenský ráj


Slovenský ráj je krajem milovníků dobrodružství a romantiky. Je také jednou z nejvíce navštěvovaných oblastí. Národní park Slovenský ráj se nachází na východním Slovensku u Spišské Nové Vsi. Slovenský ráj je součástí tzv. Spišsko-gemerského krasu, kam ještě patří Muránska planina.

Slovenský ráj má velice členitý reliéf a jsou pro něj typické hluboké kaňony. Objevují se krasové jevy v podobě škrapových polí, jeskyní, propastí či vyvěraček. Z nich je určitě nejzajímavější ta pod Havraniou skálou.

Jeskyně: Medvědí, Zlatá díra, Čertova a mnohé další. Pouze Dobšinská ledová jeskyně je jedinou přístupnou, je jedním z přírodních unikátů nejen na Slovensku, ale i v Evropě.

Podnebí Slovenského ráje je chladné s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 14 až 16 ºC.

Nejvíce navštěvovanou oblastí Slovenského ráje jsou tiesňavy: Suchá Belá, Veľký Sokol, Piecky, Zejmarská roklina a jiné (např. Prielom Hornádu).



 

NP Malá Fatra

Chcete poznat všechny krásy slovenské přírody? Vydejte se na Malou Fatru. Milovníci horských treků kousek za českými hranicemi najdou potoky a vodopády jako ve Slovenském ráji, kousek řetězové vrcholovky jako v Tatrách, dlouhé hřebenové túry jako na Velké Fatře nebo seníky jako ve Slovenském Rudohoří. Malá Fatra leží asi 3 hodiny jízdy autem z Ostravy na severozápadním Slovensku kousek od města Žilina.

Malá Fatra Čechy ke Slovensku pojí nejen krásnými horami, ale i filmem. Na zámku v lázních Bojnice se natáčela Šíleně smutná princezna, v Zazrivé Trojanovy úspěšné Želary a v Terchové žila zdejší nejznámější filmová (ale i reálná!) postava – Juraj Jánošík. Ale zpět na hory! Nejvyšším vrcholem je Veľký Kriváň (1709 m n. m.), charakteristickou dominantou je však Veľký Rozsutec (1610 m n. m.), který mnozí považují za nejkrásnější vrchol Slovenska. K místním pozoruhodnostem také patří Křišťálová jeskyně pod Malým Rozsutcem anebo 38 metrů vysoký Šútovský vodopád.

Je to hrásťové pohoří, které bylo vyzdviženo mohutnými tektonickými pohyby v průběhu třetihor a čtvrtohor. Skládá se z krystalických hornin (břidlice, ruly) a sedimentů (vápence, křemence, dolomity). Hluboké údolí Váhu dělí pohoří na dvě části:

Přes celý hřeben, od Kľaku na jihu až na Minčol na severu vede hřebenová cesta, z níž je krásný výhled na okolní hory a je mimochodem téměř jediná známka toho, že tam kdy vkročila lidská noha. Porost tvoří v nižších polohách bučiny, výše s příměsí smrku a jedle a v nejvyšších partiích borovice kosodřevina. Vzhledem k pestrému geologickému podkladu i reliéfu pohoří se v národním parku vyskytuje bohatá fauna i flóra. Území je asi z 83% pokryto lesy, převážně smíšenými s převládajícími listnatými stromy (ponejvíce bukem). Bylo zde identifikováno přes 900 druhů vyšších rostlin, z toho 22 západokarpatských endemitů, 14 karpatských endemitů, 15 karpatských subendemitů a 1 endemit Malé Fatry – jeřabina Margittaiho. V parku žije přes 30 druhů savců, 118 druhů ptáků a více než 1000 druhů hmyzu

NP Poloniny

Máte rádi toulání se takřka panenskou přírodou s hlubokými lesy a loukami? Pak vás Poloniny, nedotčený kraj horských luk na východě Slovenska, jistě zaujmou.

Pro území Národního parku Poloniny jsou charakteristické horské louky – poloniny, které s nacházejí na hlavních hřebenech Bukovských vrchů. Nejhezčí z polonin se nacházejí v okolí Pľaše, Ďurkovca, Riabej skaly a Kamennej lúky. V nejvýchodnější části Slovenska bývá příjemně teplé pozdní jaro. Další vlna pěkného počasí přichází v září a v říjnu. V zimě tu bývá nebezpečí lavin, ale v březnu již zde je firn a tak velké lavinové nebezpečí nehrozí.

Příslušnost území národního parku k Východním Karpatům se projevuje ve výskytu východokarpatských druhů rostlin, živočichů a jejich společenstev, ze kterých některé jsou endemiti (tzn. vyskytující se pouze zde). Z živočichů v Národním parku Poloniny trvale žijí všichni masožravci vyskytující se na Slovensku a z území přilehlého polského Bieszczadského národního parku sem proniká zubr a los.

NP Muránska planina


V Česku málo známá
Muránská planina je krajinou nacházející se v západní části Slovenského rudohoří v oblasti Spišsko-gemerského krasu, kam patří ještě Slovenský ráj.  Muránská planina je nádherným koutem Slovenska, který uspokojí všechny milovníky turistiky, kteří jsou na horách raději sami.

Muránská planina je především krasová krajina. Dnes se na jejím území eviduje asi 148 jeskyní (zejména jeskyně Bobačka), 15 propastí a 50 ponorů a vyvěraček. Speleologický průzkum oblasti však pořád pokračuje.

Pokud jde o flóru a faunu této oblasti, nezbývá než říci, že jsou druhově neobyčejně bohaté. Ve větší míře se tady vyskytuje nejen největší na Slovensku volně žijící šelma – medvěd hnědý, ale také můžete spatřit rysa či kočku divokou. V této oblasti žije několik endemitických druhů fauny a flóry. Od 23. prosince 1997 podléhá nejvyššímu stupni ochrany přírody.  Z rostlin je tady určitě nejvzácnějším lýkovec muránský, který je svědkem doby třetihorní. Tato lokalita Karpat je navíc jedinou lokalitou na světě, kde se tento druh vyskytuje. Proto si zaslouží velice přísnou ochranu.

Z turisticky nejvděčnějších a určitě i nejznámějších cílů je Muránský hrad, který je nejen třetím nejvýše položeným hradem na Slovensku (935 m), ale zároveň svou rozlohou třetím největším hradem Slovenska. Velká lúka s chovem huculských koní, Hrdzavá dolina, Voniaca s krásnými vápencovými skalisky a porosty koniklece slovenského, ale také Nižná Klaková, nádherná louka v nitru planiny s turistickou útulnou. Zapomenout nelze ani na úchvatný skalnatý kopec Hradová, který je součástí Tisoveckého krasu. Výstup na něj je považován za jednu z nejkrásnějších túr na území národního parku Muránská planina.

NP Slovenský kras

Národní park Slovenský kras se nachází na jihovýchodě Slovenska, kde na západní straně sousedí s Juhoslovenskou kotlinou, na severu se Slovenským rudohořím, na východě s Košickou kotlinou a na jihu tvoří hranice s maďarským Aggtelekským národním parkem s nímž tvoří jednotný celek, který představuje svojí rozlohou nejrozsáhlejší krasové území planinového typu ve Střední Evropě.

Slovenský kras je tvořen vápencovými náhorními planinami oddělenými hlubokými údolími s množstvím podzemních i povrchových krasových jevů. Nejvyššími vrcholy této oblasti jsou Pipítka (1225 m) a Matesova skála (925 m). V minulosti bylo celé území zalesněno listnatými lesy. Původní dubové, lipové, habrové a bukové porosty však byly částečně vytěženy. Neporušené lesní porosty se zachovaly v hlubokých roklinách a na svazích těžce přístupných planin. V oblasti Slovenského krasu roste velmi mnoho druhů chráněných teplomilných rostlin. Vzácná rostlinná společenstva se vyskytují na silně zamokřených loukách v údolí Štítnického potoka. Pestré přírodní podmínky ovlivňují rozšíření a vývoj živočichů. Mísí se zde druhy horské, lesní i stepní. Specifické druhy živočichů žijí v jeskyních a propastech. Slovenský kras odvodňují řeky Slaná, Muráň a Turňa s větším množstvím drobnějších přítoků. Slovenský kras patří do teplé klimatické oblasti se zimními průměrnými teplotami mezi -2 až-5°C a letními teplotami 16 – 18°C.

Jeskyně Slovenského a Aggtelekského krasu byly do světového seznamu UNESCO zapsány, jako společná slovensko-maďarská lokalita, roku 1995. Dvanáct lokalit, které byly doposud vybrány ze společného přírodního dědictví Slovenského krasu , zdůrazňují koncentraci krasových jevů na malém území i rozmanitost jednotlivých krasových forem.

NP Veľká Fatra

Velká Fatra je rozsáhlým pohořím Západních Karpat.  Na východě hraničí Velká Fatra s pohořím Nízké Tatry, na severovýchodě s Chočskými vrchy a Liptovskou kotlinou, na severu s Oravskou vrchovinou a sesterským pohořím Malá Fatra. Na západě je výraznou zlomovou linií odděleno od Turčianské kotliny a konečně na jihu sousedí s Kremnickými a Starohorskými vrchy. Velká Fatra dnes obsahuje i bývalou část Chočských vrchů – tzv. Šípskou Fatru, takže součástí Velké Fatry je dnes i Harmanecký kras, kde nalezneme veřejnosti přístupnou Harmaneckou jeskyni.

6. 3. 2002 byla původní CHKO Veľká Fatra překategorizována na Národní park NAPAVF, kdy rozloha nového národního parku je 40 371 ha, rozloha ochranného pásma činí 26 133 ha, celkové rozměry jsou impozantní: 40 x 20 kilometrů. Nejvyšším vrcholem Velké Fatry je Ostredok (1 592 m n. m. ).  

Určitou reliéfovou zvláštností pohoří jsou dva hřebeny. Výrazný hlavní hřeben se v oblasti větví na dvě části – Liptovský (východní) hřeben a Turčianský (západní) hřeben, které jsou od sebe odděleny asi 27 kilometrů dlouhou Lubochnianskou dolinou, která je tak nejdelší dolinou Velké Fatry a jednou z nejdelších dolin Slovenska.

Turčianský hřeben se rozprostírá ve směru sever–jih. Je z velké části zalesněn a mnoho rozhledů neposkytuje. Snad jen z Klaku (1 394 m) a Lysce (1 381 m).  Liptovský hřeben je vyšší a také o poznání méně porostlý lesy, takže se z něj otevírá více rozhledů. Z jeho nejznámějších vrcholů si uveďme Rakytov (1 567 m), vápencovou trosku Čierný kameň (1 479 m), Smrekovici (1 530 m).

Chráněné krajinné oblasti na Slovensku

Rozsáhlejší území, zpravidla nad  1000 ha, s rozptýlenými ekosystémy, významnými pro zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability, s charakteristickým vzhledem krajiny nebo se specifickými formami historického osídlení může ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanovit chráněnou krajinnou oblastí (§18 ods.1). Platí zde 2. stupeň ochrany (pokud není stanoveno jinak).

Tab. 3: Chráněné krajinné oblasti na Slovensku

Název CHKO
Datum vyhlášení
Výměra v ha
Vihorlat
28.12.1973
17 485
Malé Karpaty
5.5.1976 64 610
Východné Karpaty
7.9.1977  25 307
Horní Orava
24. 9.1979 58 738
Biele Karpaty
12.7.1979 44 568
Štiavnické vrchy
22.9.1979
77 630
Poľana
12.8.1981
20 360
Kysuce
23.5.1984
65 462
Ponitrie
24.6.1985
37 665
Záhorie
9.11.1988 27 522
Strážovské vrchy
27.1.1989
30 979
Cerová vrchy
10.10.1989
16 771
Latorica
25.6.1990
23 198
Dunajské luhy
1.5.1998 12 284

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Kdyby jste měli tu možnost, které území Slovenska by Vámi bylo vyhlášeno za další velkoplošně chráněné území a proč?
  2. Jakou roli hrají zvláště chráněná území ve strategii trvalé udržitelnosti?
  3. Jaké jsou environmentální dopady turistiky na území národních parků a CHKO?

Doporučená literatura

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002.
Bárta, V. Burkovský, J.: Národné parky Slovenska. AB ART press, Banská Bystrica
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Sabo, P., Smetana, M. a kol: Zachraňme vysoké hory Slovenska. Občianské združenie Živá planeta, Piešťany 2002

Odkazy na další zdroje

Návrat na hlavní stránku

Nahoru