wz

Případová studie - Reprezentativní geoekosystémy Slovenska


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Reprezentativní geosystémy - teorie
  3. Reprezentativní geosystémy (REPGES) Slovenska
  4. Minulost a současný stav využití REPGES
  5. Podklady pro seminář
  6. Odkazy na další zdroje
Zpracováno na základě podkladů Mileny Bustové a Milana Bayera, studentů navazujícího magisterského studia oboru Učitelství geografie a kartografie pro střední školy.  Základem jejich příspěvku je práce Miklós, L., Izakovičová, Z. a kol. ( 2006).

Úvod

Smysl ochrany přírody - cíle moderní environmentální politiky, která se často označuje jako udržitelný rozvoj, je zachovat vhodné podmínky života člověka, ale zároveň také vhodné podmínky života ostatních živých systémů – ekosystémů. Podmínky života člověka jsou však udržitelné pouze tehdy, pokud se zachovají podmínky života všech ostatních druhů, což vyžaduje zachovat přirozené funkce a vztahy všech složek krajinné sféry. Proto se všechny koncepce podporující takovou environmentální politiku zaměřují právě na vypracování principů zachování přirozených funkcí a vztahů v geoekosystémech. Podle ekologických principů jsou druhy nebo společenstva ohrožené, pokud:

  1. podmínky pro jejich život nejsou vyhovující, nebo
  2. jsou prostorově (geograficky) izolované
Z tohoto předpokladu vycházejí základní principy moderní koncepce ochrany přírody:
  1. zachování podmínek a forem života - pokud chceme zachovat maximální diverzitu živých systémů – biodiverzitu – musíme zachovat také maximální diverzitu jejich životních podmínek. 
  2. celoplošná ochrana přírody (prostorová propojenost geoekosystémů)  

Potřeba prolomit izolaci geoekosystémů vyžaduje chápat přírodu jako celek, proto předmětem ochrany přírody je krajina jako celek. Z toho plyne princip celoplošné diferencované ochrany přírody založený na územním systému ekologické stability a tvorbě ekologických sítí.

Reprezentativní geoekosystémy - teorie

Co a kde chránit?

Konkrétními objekty a nositeli geoekodiverzity jsou geoekosystémy. Z ekologického hlediska představuje každá část krajinné sféry podmínky pro právě tam žijící druhy a člověk nemá právo tvrdit, že ten anebo onen druh je cennější a nebo naopak méně cenný, a proto ho není důvod zachovávat, či ho dokonce ničit. Z praktického hlediska je však takový hluboký ekologický přístup nevhodný, proto se vychází z určitých modelů, na základě kterých se určí, které geoekosystémy se považují za vhodné a je důležité je zachovat, resp. které jsou z pohledu člověka nepotřebné nebo se dokonce považují za škodlivé.

Právě z těchto principů vychází koncepce reprezentativních geoekosystémů, tj. geoekosystémů, které se v konkrétní krajině a na příslušné hierarchické úrovni považují za vhodné a je třeba je zachovat. Reprezentativní geoekosystémy lze definovat jako jednotky typologického členění přírodní krajiny.

Stanovit kritéria na určování reprezentativních geoekosystémů je však složité a problematické. V koncepci ochrany přírody Slovenska se postupuje podle následujících kritérií:

1) druhy a typy geoekosystémů…….obsahové kritérium  

Tradičním kritériem a odpovědí na otázku co chránit?  byl a stále je stupeň přirozenosti a typ geoekosystémů.  Podle přírodně-kulturněhistorického přístupu se za geoekosystémy, které je třeba zachovat, považují především ty, které se nacházejí v přirozeném a polopřirozeném stavu (vzácné biotopy, rarity, endemická společenstva, ohrožená společenstva). Hlavním kritériem tohoto přístupu je přirozenost geoekosystémů, dále jejich vzácnost a ohroženost. Nejdůležitější otázkou je, o jaký geosystém jde – jaký „druh“ geosystému to je.

Podle krajinoekologického přístupu je potřebné zachovat také geosystémy se změněnou biotou, z hlediska hodnocení podmínek života je však považujeme za velmi důležité s významnými produkčními, půdo- a vodoochrannými, hygienickými a klimatickými funkcemi. Hlavním kritériem tohoto přístupu je tak fungování daného geoekosystému, resp. jak je schopný plnit funkce.

 2) plošný rozsah geoekosystémů…….velikostní kritérium  

Za rozhodující kritérium reprezentativnosti považujeme výměru, tj. geoekosystémy s velkým plošným rozsahem se jednoznačně považují za reprezentativní. Geoekosystémy s malou rozlohou jsou považovány za reprezentativní, pokud:

3) hierarchická úroveň reprezentativních geoekosystémů

Geoekosystémy je možné charakterizovat na úrovni topologické, chorické (regionální) a planetární. Proto je nutné uvedená kritéria posuzovat na konkrétní hierarchické úrovni území. Rozhodujícím kritériem při definování hierarchické úrovně geoekosystémů je jejich prostorová krajinněekologická důležitost, tj. musí mít prostorové vyjádření minimálně na topické úrovni (musí být mapovatelné). 

Určení hierarchické úrovně je základním krokem definování reprezentativních geoekosystémů.

 4) polohový a prostorový aspekt

Výběr reprezentativních geoekosystémů se misí učinit tak, aby se prolomila jejich izolace a dosáhlo se propojení geoekosystémů do ekologických sítí, tzn. aby se zabezpečilo fungování územního systému ekologické stability.
Rozhodujícím kritériem je poloha reprezentativního geoekosystému v rámci ekologické sítě.
Prvořadou otázkou v tomto případě je „kde se nachází“ a „jak funguje“.

5) (bio)geografický aspekt

Jedná se o prostorový pohled na reprezentativnost geoekosystémů. Každá část krajiny, každá přírodní nebo administrativní územní jednotka, každý region má svůj reprezentativní geoekosystém.

6) regionální princip: reprezentativní typy geoekosystémů v regionech  

Z výše uvedených kritérií vyplývá, že každá územní jednotka má nějaký reprezentativní geoekosystém a každý typ geoekosystému je někde reprezentativní (existuje územní jednotka, kde má daný typ reprezentativní výskyt).

Reprezentativní geoekosystémy (REPGES) Slovenska

Strategickým cílem definování REPGES bylo:

A.  Regionální princip

Na hierarchické úrovni Slovenska jsou rozdílnosti podmínek a forem života vyjádřeny nejčastěji ve fytogeografických jednotkách. Nejnižší fytogeografické jednotky (okresy a podokresy) víceméně  odpovídají regionálním jednotkám geomorfologického členění SR. Tyto prostorové jednotky označují autoři všeobecným hierarchickým názvem geoekologické regiony pro REPGES.

Za hlavní hierarchickou úroveň při definování reprezentativních geoekosystémů SR je určena regionální úroveň, v některých případech se mluví i o nadregionální případně lokální úrovni.

B.  Typologický princip 

Pro každý region byl určen jeden nebo několik typů REPGES. Většina regionálních jednotek obsahuje několik typů, ze kterých byl vybrán ten nejreprezentativnější (zpravidla s největším plošným rozsahem). V případě přibližně stejně velkého rozsahu vícero typů, se vybralo několik reprezentativních.

Jednotlivé typy REPGES byly vymezeny na základě kombinace zonálních (bioklimatických) a azonálních (geologické podloží a reliéf) podmínek.

Klimaticky podmíněná zonalita, v našich podmínkách spíše stupňovitost, se projevuje vegetační pásmovitostí (resp. stupňovitostí). Celkem bylo rozlišeno 9 zón potenciální vegetace.

Podle azonálních abiotických faktorů, které zahrnují zejména reliéf a kvartérní geologické podloží jako půdotvorný substrát, druhotně půdní kryt a vlhkostní poměry, bylo rozlišeno 37 typů prostředí.

Vzájemnou kombinací azonálních a zonálních faktorů prostředí bylo na území Slovenska vymezeno 120 typů reprezentativních geoekosystémů.

Typy mají charakter potenciálních (přírodních) geoekosystémů, protože byly vyčleněné na základě abiotických podmínek a jsou charakterizované podle potenciální vegetace. Ve skutečnosti jsou mnohé REPGES výrazně pozměněné a potenciální přirozenou vegetaci v nich nahradily zemědělské kultury, sídelní systémy a sekundární hospodářské lesy. Pokud bychom geoekologické regiony na Slovensku přirovnali k českým bioregionům, potom reprezentativní geoekosystémy mají nejblíže k biochorám definovaným v Biogeografickém členění ČR II (Culek, M. a kol., 2005).

Počet českých biochor je více než trojnásobný (372 biochor ČR proti 120 reprezentativním geoekosystémům SR), což odpovídá detailnějšímu stanovištnímu přístupu při vymezování biochor.  

Minulost a současný stav využití REPGES

Po dobu historického vývoje člověk výrazně zasahoval do struktury REPGES, což se projevovalo zejména výrazným odlesňováním území a jeho přeměnou na zemědělskou, především ornou půdu. Intenzifikace zemědělství kromě výrazného odlesnění krajiny způsobila také zánik některých REPGES, zejména v geografických regionech s příznivými přírodními podmínkami pro rozvoj zemědělství s převahou nížinného, rovinatého reliéfu a výskytem nejúrodnějších půd. Z tohoto aspektu byly nejvíce postiženy nížinné a pahorkatinné regiony Slovenska – Podunajská rovina, Podunajská pahorkatina, Východoslovenská rovina a pahorkatina a Jihoslovenská kotlina. Výraznou přeměnu zaznamenaly také horské kotliny, kde se rovněž soustřeďovala zemědělská činnost – Zvolenská, Rožňavská, Žilinská, Košická, Turčianská kotlina apod.

Z hlediska přeměny lesních ekosystémů na agroekosystémy (dominantní postavení zaujímá orná půda) byly nejvíce změněné REPGES říčních niv, teras, proluviálních kuželů, sprašových tabulí či kotlinových úpatních depresí.

Výrazné změny přirozené struktury REPGES způsobila také urbanizace a industrializace. I v tomto případě byly nejvíce antropogenně přeměněny REPGES v oblasti nížin a kotlin. V hornatinách a velehornatinách jsou pro REPGES dominantní křoviny, kde se jejich zastoupení pohybuje kolem v rozmezí 50 – 90 %. Kosodřevina se nejvýrazněji vyskytuje v REPGES 119 (extrémně členitá velehornatina na krystalických horninách).

Celková přeměna REPGES se hodnotí mimo jiné na základě koeficientu přirozenosti rostlinných společenstev, který vyjadřuje podíl zastoupení přirozených společenstev v daném REPGES. Čím má koeficient vyšší hodnotu, tím je v rámci REPGES vyšší zastoupení přirozených společenstev a tedy jejich kvalitu lze považovat za příznivější. Průměrná hodnota tohoto koeficientu pro celé území Slovenska činí 14,68 %  (viz Mapová příloha v publikaci Miklós, L., Izakovičová, Z. a kol., 2006).

Nadpoloviční většinu zastoupení přirozených ekosystémů má 13 REPGES, většinou lokalizovaných v horských těžko dostupných oblastech, zejména v Tatrách, Velké Fatře, Branisku, Kremnických, Levočských a Skorušinských vrších, Oravských Beskydech, Oravské Maguře apod. Jak už je zmíněno výše, reprezentativních geoekosystému na Slovensku je vymezeno celkem 120. Některé z nich zaujímají rozlohu několika set km2 , jiné mají plochu jen několika málo km2. Většina z nich netvoří souvislé území, ale vyskytuje se na více místech (regionech) Slovenska, ale některé se vyskytují pouze na území 1 regionu (např. 30, 44, 75, 76, 77, 80, 83, 103, 106, 107, 115, 118, 119) .

K těm, které zaujímají plochu nad 1000 km2 patří (podle kódu REPGESu):
2 (1 207
km2), 4 (3 313 km2), 5 (2 210 km2), 6 (1 299 km2), 7 (1 314 km2), 9 (1 223 km2), 20 (3 061 km2), 25 (1 746 km2), 27 (1 185 km2), 33 (1 415 km2), 34 (1 023 km2), 49 (1 157 km2), 52 (1 417 km2), 53 (2 548 km2), 71 (1 263 km2).

Naopak plochu menší jak 60 km2 mají tyto geoekosystémy:
1 (25
km2), 36 (36 km2), 38 (3 km2), 44 (26 km2), 50 (30 km2), 56 (56 km2), 57 (55 km2), 61 (19 km2), 68 (48 km2), 72 (15 km2), 73 (20 km2), 74 (19 km2), 75 (48 km2), 76 (21 km2), 77 (44 km2), 78 (15 km2), 79 (8 km2), 81 (49 km2), 83 (3 km2), 88 (55 km2), 95 (13 km2), 96 (43 km2), 100 (59 km2), 103 (1 km2), 104 (17 km2), 106 (9km2), 107 (8 km2), 115 (12 km2), 118 (19 km2).



Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Na základě čeho byly vymezeny jednotlivé typy REPGES a kolik jich je?
  2. Uveďte příklad tří typů REPGES a udejte, ve kterém regionu se nachází.
  3. Jaký je cíl definování REPGES?

Doporučená literatura:

Miklós, L., Izakovičová, Z. a kol.: Atlas reprezentatívnych geoekosystémov Slovenska;  Ústav krajinnej ekológie SAV, MŽP Slovenskej republiky, MŠ Slovenskej republiky, 2006, 123 s.

 Příklady reprezentativních geoekosystémů:

Odkazy na další zdroje


Návrat na hlavní stránku

Nahoru