wz

Případová studie - Mezinárodní chráněná území


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Biosférické rezervace
  2. Biosférické rezervace na Slovensku
  3. Ramsarská úmluva
  4. Ramsarské lokality na Slovensku
  5. Podklady pro seminář
  6. Odkazy na další zdroje
Zpracováno na základě podkladů Aleše Kouřila a Petra Sudického, studentů navazujícího magisterského studia oboru Učitelství geografie a kartografie pro střední školy.

Biosférické rezervace

Biosférické rezervace jsou oblastmi  terestrických, pobřežních nebo marinních ekosystémů, které jsou mezinárodně uznány na základě programu MAB (Man and Biosphere) organizací UNESCO. Tvoří celosvětovou síť chráněných území nominovaných vládami jednotlivých států, ale schvalovaných příslušnými orgány OSN. První biosférické rezervace vznikly již v roce 1974. V současnosti síť WNBS (World Network of Biosphere Reserves) zahrnuje 529 oblastí ve 105 zemích celého světa (obr. 1). Její posláním propagovat a demonstrovat vyvážený vztah mezi lidskou společností a biosférou.


Obr. 1: Rozmístění (počty) biosférických rezervací ve světě (zdroj: www.wikipedia.org/)


Biosférická rezervace je oblastí, která sdružuje jedno nebo více chráněných území spolu s jeho okolím a jejíž smyslem je jak ochrana přírody, tak udržitelné využívání přírodních zdrojů. Tento koncept je možné vidět v několika různých dimenzích:
 
Biosférické rezervace plní tři vzájemně propojené funkce (obr. 2):

Obr. 2: Hlavní funkce biosférické rezervace (zdroj: www.kruger2canyons.com/).

Vzhledem k výše uvedeným rozměrům udržitelného rozvoje i dalším funkcím, které musí každá biosférická rezervace plnit, byly v rámci programu MAB stanovena přísná kritéria pro výběr oblastí, jež mohou být uznána za biosférickou rezervaci UNESCO:

K tomu, aby biosférické rezervace mohly plnit funkce, pro které jsou vyhlášeny, skládají se z několika zón s odlišnou mírou striktnosti ochrany přírody a lidských aktivit.

  1. jádrová zóna – zajišťuje přísnou ochranu přírody pro uchování biodiverzity a možnost výzkumu;
  2. nárazníková zóna – sousedí s jádrovou zónou, kterou chrání, a je využívána pro lidské aktivity, které nepoškozují ekologii území;
  3. přechodová zóna – zahrnuje zemědělskou činnost i aktivity místních obyvatel a je místem, kde se zúčastněné strany snaží o sblížení ekonomických a ochranářských cílů při uskutečňování trvale udržitelného managementu území;


Obr. 3: Zonace BR a příklady aktivit v jednotlivých zónách (zdroj: www.biosphere-vosges-pfaelzerwald.org/).

Biosférické rezervace na Slovensku

Na území Slovenska se v současnosti nacházejí čtyři biosférické rezervace. Jsou to (obr. 4):

Obr. 4: Biosférické rezervace na území Slovenska (zdroj: www.unesco.org/mab/)

POĽANA

Rok vyhlášení
1990
Celková rozloha
20 360 ha
Rozloha jádrové zóny
1 338 ha
Rozloha nárazníkové zóny 9 183 ha
Rozloha přechodové zóny 9 839 ha
Nadmořská výška
460 - 1458 m n. m.
Vymezení hranic
CHKO Poľana

Biosférická rezervace Poľana se nachází v centrálním Slovensku a je součástí horského pásma Západních Karpat. Pro celé území je charakteristická velice rozmanitá topografie daná  geologickým vývojem.

Poľana je nejvyšším slovenským sopečným pohořím. Vulkanickou činností se zde vytvořila sopka o průměru 20 km, čímž se řadí mezi jednu z největších vyhaslých sopek v Evropě. Reliéf ovlivňuje především stratovulkanická stavba oblasti, a to střídání odolného andezitu a méně odolných tufů a tufitů. V centrální části pohoří vznikla působením erozních procesů rozsáhlá kaldera. V závislosti na geologickém a geomorfologickém vývoji se Poľana nyní může pyšnit jedinečnou radiální říční sítí.

Biosférická rezervace je z 85 % pokryta smrkovými lesy. Charakteristické je míšení teplomilné a horské vegetace, které je podmíněno změnami nadmořské výšky, horninovým složením a půdním substrátem, expozicí svahů a rovněž polohou na jih od hlavních hřebenů Západních Karpat. Jedním z hlavních cílů biosférické rezervace je management opuštěných pastvin a luk, které představují velmi cenné biotopy.

Celé území je velmi řídce osídleno (2002 – 320 obyvatel), v rámci BR leží pouze 3 vesnice, 1 rekreační zařízení a několik dalších rozptýlených obydlí. Převážná část místní populace dosáhla již důchodového věku, většina ostatních dojíždí za prací za hranice místního regionu. Poľana ročně přiláká asi 18 000 turistů (2002). Chod BR zajišťuje správa CHKO Poľana.

SLOVENSKÝ KRAS

Rok vyhlášení 1977
Celková rozloha 74 500 ha
Rozloha jádrové zóny 8 857 ha
Rozloha nárazníkové zóny 23 395 ha
Rozloha přechodové zóny 42 248 ha
Nadmořská výška 217 – 925 m n. m.
Vymezení hranic NP Slovenský kras

Biosférickou rezervaci Slovenský kras tvoří krasová oblast planinového typu v rámci Vnitřních Západních Karpat, která za hranicemi Slovenska navazuje na biosférickou rezervaci Aggtelek v Maďarsku. Reliéfu Slovenského krasu dominuje řada vysoko položených náhorních plošin (400 – 900 m n. m.), jejichž strmé svahy vymezují vnitřní kotliny, údolí a kaňony. Spolu s maďarskou částí se na cca 60 000 ha krasu nachází asi 700 jeskyň. Jedinečnost území vedla k tomu, že celé území bylo v roce 1995 zapsáno na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO.

Pokryv biosférické rezervace tvoří ze 78 % lesní společenstva, ve kterých se střídá celkem pět vegetačních stupňů. Jádrové oblasti zabírají především dubové a bukové lesy, místy i travní porosty. V nárazníkových zónách převažují xerotermní lesní a nelesní společenstva, smíšené a umělé jehličnaté lesy a pastviny. Zalesnění je ovšem nesouvislé, a to především kvůli poměrně intenzivní těžbě dřeva. V zóně přechodové se do krajinné mozaiky přidává i orná půda. Celková výměra zemědělsky využívané půdy v rámci celé biosférické rezervace je 16,44 %.

Velikost populace v přechodové oblasti byla v roce 1997 47 900 obyvatel. Osídlení i související ekonomické aktivity jsou koncentrovány do kotlin a říčních údolí. Většina místních obyvatel pracuje v zemědělském sektoru. Další významnou složkou ekonomiky regionu je těžba nerostných surovin, především lomového kamene (vápenec) a zemního plynu, jehož ložiska se nacházejí na jihu oblasti. Tato skutečnost může mít v budoucnu významný vliv na management celé biosférické rezervace, která je pod správou národního parku Slovenský kras.

TATRY

Rok vyhlášení 1992
Celková rozloha
 - slovenská část
123 566 ha
113 221 ha
Rozloha jádrové zóny
 - slovenská část
  56 992 ha
  49 444 ha
Rozloha nárazníkové zóny
 - slovenská část
  30 012 ha
  23 641 ha
Rozloha přechodové zóny
 - slovenská část
  36 562 ha
 32 575 ha
Nadmořská výška 700 - 2655 m n. m.
Vymezení hranic Tatranský národný park

Biosférická rezervace Tatry se rozkládá v nejvyšších polohách karpatského systému v pohoří Tatry (Vysoké, Belianské a Západní Tatry). Jedná se o přeshraniční rezervaci, která zabírá rozlohy národních parků na obou stranách polsko-slovenské hranice. Pro celé území BR je charakteristická veliká proměnlivost přírodních krajin a rysů reliéfu. Jsou to například krasové oblasti v dolomitech a vápencích, hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí s vodopády, klečové porosty a alpínské louky, horská plesa nebo skalnaté vrcholy. Zhruba 2/3 území pokrývají převážně smrkové a jedlo-smrkové lesy.

Místní obyvatelstvo je zaměstnáno ve dvou hlavních odvětvích. Převažuje turistický ruch, který doplňuje lesní správa. Do národního parku na polské straně zavítá ročně asi 3 mil. turistů, na Slovensku je to 3 – 4 mil. návštěvníků. Je nutno dodat, že vstup do polské části Tater je finančně zpoplatněn.

Pod hlavičkou biosférické rezervace běží v současnosti řada projektů, za zmínku stojí projekt na záchranu kamzíků, jenž se snaží o opětovné navýšení stavů těchto původních místních vysokohorských obyvatel. Vedle záchrany původní zvířeny je zaměřen i na monitorování, výzkum a podporu vzdělávání v dané oblasti.

VÝCHODNÍ KARPATY

Rok vyhlášení 1998
Celková rozloha
 - slovenská část
 213 211 ha
  40 778 ha
Rozloha jádrové zóny
 - slovenská část
  24 130 ha
   2 643 ha
Rozloha nárazníkové zóny
 - slovenská část
  33 310 ha
14 373 ha
Rozloha přechodové zóny
 - slovenská část
155 771 ha
 23 762 ha
Nadmořská výška 210 - 1208 m n. m.
Vymezení hranic NP Poloniny

Biosférická rezervace Východní Karpaty představuje druhou přeshraniční BR na Slovensku, a to spolu s Polskem a Ukrajinou. Důvodem vzniku tohoto tripartitního projektu je především význam území pro ochranu biodiverzity ve střední Evropě.

V rámci BR Východní Karpaty se vyskytují čtyři hlavní vegetační formace. Jsou to bukové lesy, jedlo-bukové lesy, křovinaté porosty s převahou olše a pás subalpinských horských luk – polonin. Tyto ekosystémy jsou vhodné pro život velkých savců jako je medvěd hnědý, zubr evropský nebo vlk obecný. Domov zde našlo rovněž na 100 druhů ptáků, mezi nimi čáp černý a orel skalní.

Hustota zalidnění je v rámci celé biosférické rezervace velice proměnlivá – od liduprázdných divočin v Polsku až po poměrně hustě zalidněné oblasti na Ukrajině, s kultivovanými údolími, kosenými loukami a pastvinami. Hlavní ekonomickou činností místních obyvatel zůstává lesnictví. Zemědělská činnost je omezena na chov dobytka a ovcí, v posledních letech se začíná rozvíjet i ekozemědělství založené na tradičních postupech. Poslední roky zaznamenaly výrazný nárůst cestovního ruchu.

Ochrana v rámci biosférické rezervace je soustředěna především na uchování horských luk, lesních společenstev a říčních systémů. Podporována je i obnova tradiční místní architektury. Významným projektem byla nedávná reintrodukce hutsulských koní, připravuje se reintrodukce zubra a bobra. Pro další vývoj ochrany a aktivit biosférické rezervace bude klíčová budoucí spolupráce všech tří zúčastněných stran.


Ramsarská úmluva

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva

Ramsarská úmluva je mezivládní dohoda, která byla podepsána v íránském Ramsaru v roce 1971, zaštiťující ochranu a rozumné využívání přírodních zdrojů. Je to jediná úmluva svého druhu, která chrání určitý typ biotopu. Státy, která přistoupí na podmínky dohody, musí na svém území vyhlásit alespoň jeden mokřad mezinárodního významu, pakliže tento odpovídá svými přírodními hodnotami schváleným kritériím. Mokřady se v této úmluvě rozumí území, na němž se nachází močály, rašeliniště či slatiny, vody přirozeného či umělého původu, trvalé nebo jen dočasné, stojaté i tekoucí, sladké, brakické i slané, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka nepřesahuje 6 metrů. V současnosti sdružuje celkem 157 členů s 1702 lokalitami zahrnujících více než 153 milionů hektarů zapsaných na seznamu mezinárodně důležitých mokřadů.

Ramsarské lokality na Slovensku

Na Slovensku vešla v platnost 1.1. 1993 a v současnosti chrání 14 uvedených lokalit označených jako Mokřady s mezinárodní důležitostí s celkovou rozlohou 40 697 ha.

Tab. 1: Ramsarské lokality v SR 

Název ramsarské lokality Datum zápisu Rozloha (ha) Okres
Parížske močiare 2. 7. 1990    184,00 Nové Zámky
Šúr 2. 7. 1990   1 136,60 Pezinok
Senné – rybníky 2. 7. 1990      424,60 Michalovce, Sobrance
Dunajské luhy 26. 5. 1993 14 488,00 Bratislava II., Bratislava V., Dunajská Streda,  Komárno, Senec
Niva Moravy 26. 5. 1993   5 380,00 Bratislava IV., Malacky,Senica, Skalica
Latorica 26. 5. 1993   4 404,70 Trebišov, Michalovce
Alúvium Rudavy 17. 2. 1998      560,00 Malacky, Senica
Mokrade Turca 17. 2. 1998      466,89 Martin, Turčianske Teplice
Poiplie 17. 2. 1998      410,87 Levice, Veľký Krtíš
Mokrade Oravskej kotliny 17. 2. 1998  9 264,00 Námestovo, Tvrdošín
Rieka Orava a jej prítoky 17. 2. 1998     865,00 Dolný Kubín, Tvrdošín
Domica 2. 2. 2001      621,80 Rožňava
Tisa 4. 12. 2004      734,57 Trebišov
Jaskyně Demänovskej doliny 17. 11. 2006  1 448,00 Liptovský Mikuláš
 (zdroj: www.sopsr.sk/)

1. Parižské močiare
  

Rozsáhlé bažinaté území s vyvinutým porosty rákosu na dolním toku Paríže (pravostranného přítoku Hronu), nedaleko Gbelců. Úroveň vodní hladiny je uměle regulována. Území představuje domov několika druhům vodního ptactva a především zahrnuje jedinou lokalitu s výskytem rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon) na Slovensku. Lokalita je zároveň chráněným areálem.

 2. Šúr 

Lokalita se nachází na Šúrském kanálu, na úpatí Malých Karpat, poblíž Svätého Jura. Zahrnuje části lesa, zamokřené louky, porosty rákosu, rybníky a štěrkoviště. Oblast je důležitá pro četné druhy vodního ptactva. Za zmínku stojí výskyt dvou druhů rejsků a několika druhů obojživelníků, plazů, bezobratlých.  Základní lidské aktivity zahrnují komerční těžbu dřeva, zemědělství, rybářství a lov. Území má rovněž statut přírodní rezervace.

 3. Senné - rybníky

Jihovýchodně od Michalovců se nachází deset velkých a dalších téměř 20 menších rybníků ležících v původně sezónně zaplavované široké, ploché depresi, patřící do Východoslovenské roviny. Lokalita leží na migrační trase stěhovavého ptactva a poskytuje tak útočiště vzácným a ohroženým druhům vodních ptáků. Lidské aktivity se omezují na rybníkářství a pastvu dobytka. Lokace je častým cílem hydrologů, ornitologů a botaniků. Je také na seznamu přírodních rezervací Slovenské republiky.

 4. Dunajské luhy

Část údolí toku Dunaje na hranicích s Rakouskem a Maďarskem táhnoucí se od jižního předměstí Bratislavy až po obec Veľké Kosihy západně od Komárna.  Lokalita zahrnuje síť přítoků, slepých ramen, písečných a štěrkových lavic, záplavových území, lužního lesa a porostů rákosí, bažin a nízko položených lučin. Oblast reprezentuje jednu z nejcennějších lokalit se zdroji pitné vody ve Střední Evropě. Území je důležité pro svou rozmanitou floru a faunu v čele s tažným ptactvem. Lidská činnost je představována lesnictvím, rekreací a rybaření. Toto území se kryje se stejnojmennou chráněnou krajinnou oblastí.

 5. Niva Moravy

Úsek řeky Moravy tvořící hranici s Rakouskem a Českou Republikou. Pravidelně zaplavovaná lokalita zahrnuje koryta přítoků, slepá ramena, písečné a štěrkové lavice, porosty rákosí, sladkovodní bažiny, občasná jezera, zamokřené louky, pastviny a sezónně zaplavované lesy. Jde o centrum biodiverzity s více než 600 druhy sinic a řas, 880 druhy cévnatých rostlin, 200 druhů pavouků a 300 druhů brouků. Představuje také důležité stanoviště pro stěhovavé ptactvo a místo tření ryb. Část chráněného trilaterálního území, na němž spolupracují Slovensko, Česká republika a Rakousko, která získala v roce 2002 společně s několika nevládními organizacemi cenu Ramsar Wetland Conservation Award. V roce 2003 bylo území rozšířeno a v roce 2007 byla zahrnuta do trilaterálního mokřadu mezinárodního významu jako soutok Moravy, Dyje a Dunaje. Je součástí chráněné krajinné oblasti Záhorie.

 
Obr. 5: Ramsarské lokality na Slovensku (zdroj: www.sopsr.sk/)

6. Latorica

Oblast kolem řeky Latorice od hranic s Ukrajinou až po soutok s Laborcem zahrnuje dobře vyvinutou síť slepých ramen, přítoků, sezónních jezírek, rákosí, bažin, zamokřených luk, pastvin a lužních lesů. Území poskytuje útočiště bohaté mokřadní fauně vážek, obojživelníků a hnízdícího ptactva. Lidské aktivity zahrnují rybaření, lov, lesnictví, pastvu dobytka a senoseč. Území bylo rozšířeno v roce 2003; je součástí stejnojmenné chráněné krajinné oblasti a patří na seznam slovenských Přírodních rezervací.

7. Alúvium Rudavy

Lokalita obsahující nejcennější část toku Rudavy, levostranného přítoku Moravy, se nachází v Borské nížině v jihozápadní části Slovenska. Má velmi dobře vyvinutý komplex mokřadů v okolí řeky, jejich přítoků a slepých ramen, velké množství písečných lavic, slatin, mokřin, rákosí, lužního lesa, bažin, zamokřených luk a pastvin. Alúvium je považováno za jeden z nejlépe dochovaných nížinných ekosystémů na Slovensku. Významnou roli představuje území pro výskyt ryb (30 druhů), obojživelníků (13 druhů) a ptáků (48 druhů včetně 13 na listině ohrožených druhů). Hlavní lidské aktivity zahrnují lesnictví, rybářství, zemědělství, lov a rekreaci.

8. Mokrade Turca

V této oblasti ležící mezi Martinem a Turčianskými Teplicemi v Turčianské kotlině se nacházejí rozptýlená slepá ramena, trvalé i sezónní mokřady, mokřiny, občasně zaplavované pastviny, křoviska a slatiny. Lokace je mezinárodně významná pro některé druhy ryb a bentických organismů – především jepic a pošvatek. Útočiště zde nalézají druhy mokřadní flóry včetně vzácných a chráněných orchidejí (Dactylorhiza maculata transsilvinica a Sesleria uliginiosa) a také některé druhy řas, plísňovitých hub a mechů. Zmínit lze také zhruba 170 druhů ptactva a savců – např. vydra říční či myšivka horská (Sicista betulina). Lidská činnost je zastoupena pastevectvím, myslivostí i turismem. Oblast byla značně rozšířena v roce 2007; je také Národní přírodní rezervací a chráněným areálem.

 9. Poiplie

Centrum území tvoří řeka Ipeľ, a sice její údolí v západní části Ipeľské kotliny na hranici okresů Levice a Velký Krtíš. Lokalita je spojena s rozsáhlým mokřadním ekosystémem ramsarské lokality Údolí Ipoly v Maďarsku. Je jedinečným dobře zachovaným mokřadním stanovištěm podél středního a dolního toku Ipeľu a jeho záplavové nížiny v Panonské biogeografické oblasti. Močály a občasně zaplavované travnaté porosty podél řeky mají vysokou úroveň biodiverzity. Jsou zde také dva areály lužního lesa a rozptýlené shluky zakrslých keřů. Lokalita představuje významné stanoviště pro stěhovavé ptáky, dále savce, obojživelníky ale i pavouky a vážky. Území je poměrně značně je zemědělsky využito pro chov drůbeže a pastva dobytka.

10. Mokrade Oravskej kotliny

V lokalitě lze nalézt různorodou mozaiku mokřadních ekosystémů – slatí, mokrých rašelinných lesů, křovin, bažinných lesů, mokřin, otevřených slatin a přírodních vodních nádrží. Území je typickým představitelem Západokarpatské biogeografické provincie s vysokou biodiverzitou a vyskytují se zde některé z vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů. Významní jsou zástupci hmyzu – motýli a vážky. Dále jsou přítomni obojživelníci, 37 druhů ryb, savci – například vydra říční, hryzec vodní a los evropský, dále ptáci, kteří zde vyvádějí mladé, přezimují a hnízdí. Nejpočetnější ptačí druhy jsou z řádu vrubozobých a dlouhokřídlých. Mezi zástupce vzácných stěhovavých druhů patří orel mořský, orlovec říční a břehouš černoocasý. Oblast je využívána pro rekreaci, rybaření, myslivost, extenzivní zemědělství a těžbu dřeva. Je na seznamu významných ptačích oblastí a je samozřejmě součástí chráněné krajinné oblasti Horná Orava.

11. Rieka Orava a jej prítoky

Tato ramsarská lokalita je tvořena Oravou a jejími přítoky po opuštění Oravské údolní nádrže. Představuje významnou ukázku podhorských toků s vyvinutou a téměř spojitou břehovou vegetací s lemovitým charakterem, vyskytují se zde ovšem také úseky horského a podhorského lužního lesa s dobře vyvinutou křovinnou a bylinnou vrstvou. Je zde více než 56 vzácných a ohrožených druhů obratlovců a bezobratlých. Mezi nimi jsou především savci - vydra říční, myšivka horská, z ptáků  volavka červená, luňák červený, orel mořský. Za významné zástupce bezobratlých lze považovat několik druhů jepic včetně jepice sporožilné. V říčním systému lokality se vyskytuje více jak 35 % druhů celkové rybí fauny Slovenska. Území je využíváno pro rekreaci a v malé míře také pro průmyslovou spotřebu vody a těžbu štěrku.

 12. Domica

Podpovrchový mokřad je součástí 25 km dlouhého jeskynního systému Domica – Baradla na hranicích Slovenska a Maďarska a spadá svým územím pod Biosférickou rezervaci UNESCO Slovenský kras a stejnojmennou chráněnou krajinnou oblast. Objevena byla v roce 1926 a je vysoce hodnocena kvůli výskytu endemických a vzácných rostlinných i živočišných druhů. Jeskynní systém plní roli turisticky oblíbeného místa díky prohlídkovým trasám pěším i vodním. Jeskynní nálezy také dosvědčují paleolitické a neolitické osídlení. Je součástí přeshraniční ramsarské lokality od roku 2007, podobně jako Poiplie.

 13. Tisa

Lokalita ležící v jihovýchodním cípu Slovenska zahrnuje šestikilometrový úsek řeky Tisy a její záplavové nížiny a navazuje na podstatně rozsáhlejší části přeshraniční ramsarské lokality Felsö – Tisza (Horní Tisa) v sousedním Maďarsku a Ukrajině. Území zahrnuje lužní lesy a křoviska, slepá ramena a pastviny. Poskytuje útočiště vzácným a ohroženým živočišným druhům jako je chřástal polní (Crex crex), netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a jeseter malý (Acipenser ruthenus). Pro severní část vymezeného území je charakteristické přirozené řečiště, v jižní části jsou patrné regulační zásahy z konce 19. století. Lidské aktivity se v oblasti omezují na extenzivní zemědělství a turismus. Ve slepých ramenech je častá vysoká eutrofizace jako následek intenzivního zemědělství v oblastech kolem horního toku. Od roku 2000 zde byl výrazně omezen rybolov jako důsledek ekologické katastrofy související s únikem těžkých kovů na rumunském území při ukrajinsko-rumunské hranici.

14. Jaskyně Demänovskej doliny

Lokalita tvoří část nejdelšího jeskynního systému v zemi s celkovou délkou více než 35 km a nachází se poblíž Liptovského Mikuláše na severním svahu Nízkých Tater na území stejnojmenného národního parku. Soustava jeskyní je složena z devíti hlavních a několika dalších malých jeskyní. Hydrologické a hydrogeologické poměry lokality příznivě ovlivňují podmínky pro život vzácných a ohrožených vodních obratlovců stejně jako suchozemských organismů, které jsou závislé na těchto vodních plochách. Většina lesů na povrchu této lokality je chráněna. Oblast je také významná díky místním zdrojům podzemních vod využívaným pro zásobování Liptovského Mikuláše. Povrchový mokřad poskytuje útočiště také populacím obojživelníků. Dvě z jeskyní – Demanovská jaskyňa slobody a Demanovská ľadová jaskyňa jsou otevřeny veřejnosti. To spolu s intenzivním využíváním údolí ze strany rekreačních zařízení (horské boudy, sedačkové a kabinové lanovky) a se zvýšenou dopravní zátěží negativně ovlivňuje kvalitu podzemních vod. V současnosti probíhá vědecký výzkum zaměřený na zlepšení ochrany bioty.

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky:

  1. Jaká je zonace biosférických rezervací a jaké jsou hlavní funkce jednotlivých zón?
  2. Jaké přeshraniční BR jsou na území Slovenska?
  3. Na jaké říční toky se vážou Ramsarské lokality mezinárodního významu?
  4. Která území jsou příkladem přeshraniční spolupráce bilaterální resp. trilaterální
  5. Jaký je hlavní rozdíl v pojetí Biosférických rezervací a Ramsarských území?

Odkazy na další zdroje

BIOSFÉRICKÉ REZERVACE
SLOVENSKÝ KRAS

POĽANA

TATRY

VÝCHODNÉ KARPATY

Další odkazy:

Návrat na hlavní stránku

Nahoru