wz

Biogeografické poměry Slovenska


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Vliv fyzickogeografických faktorů na biotu
  2. Vegetační stupně
  3. Fytogeografické členění Slovenska
  4. Podklady pro seminář
  5. Odkazy na další zdroje

Vliv fyzickogeografických faktorů na biotu

Celé území Slovenska patří do oblasti listnatých a smíšených lesů mírného pásma. S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu, narůstají atmosférické srážky, mění se půdní typy a zkracuje se vegetační období. Proto se s nadmořskou výškou mění i rostlinná společenstva, která vytvářejí výškové stupně.

Podnebí určuje celkový charakter vegetace. Geomorfologické poměry mají vliv na podnebí a půdy, a jejich prostřednictvím i na rostlinstvo. Voda jako limitující faktor vegetace má význam především na nivách podél vodních toků a v zamokřených depresích. Rostlinstvo se úzce váže na půdy, a proto půdní pokryv ovlivňuje vegetaci i v detailnějším prostorovém uspořádání.  Současná vegetace, hlavně druhové složení řady přirozených nebo přírodě blízkých rostlinných společenstev, závisí i historických podmínkách jejich vývoje. V posledním období má rostoucí až rozhodující vliv na vegetační kryt na většině území člověk.

Podnebí, a to především teplota vzduchu a srážky, v menší míře i vítr ovlivňují diferenciaci vegetace na Slovensku. Území Slovenska leží mezi oblastí oceánského podnebí západní a kontinentálního podnebí východní Evropy. Kontinentalita podnebí východního Slovensko je vyšší než na Slovensku západním, což se z části odráží i na vegetaci. Tyto rozdíly jsou však ve velké míře překryty vlivem nadmořské výšky, jelikož území Slovenska je velmi hornaté a s rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota a zvyšuje se úhrn srážek tak rychle, že se zásadně mění charakter vegetace. Vytvářejí se pásovité vertikální vegetační útvary – vegetační stupně.

Nejníže je dubový, nad ním bukový a lesní vegetaci završuje smrkový stupeň sahající až po horní hranici lesa. Nad ní se rozprostírá kosodřevinný stupeň a nejvýše sahá stupeň alpinské bylinné vegetace. V tatranské oblasti, která se vyznačuje zvýšenou kontinentalitou (vysokohorskou), jsou vegetační stupně lesní vegetace deformované, až se ztrácejí. Smrk se vyskytuje ode dna kotlin až po horní hranici lesa, kde se k němu (v oblasti Tater) přidružuje borovice limba (Pinus cembra). Především na slunných svazích a v místech postihovaných větrnými kalamitami bývá vtroušen modřín (Larix decidua). Stínomilný buk (Fagus sylvatica), reprezentant oceánského podnebí, se v tatranské oblasti vyskytuje velmi zřídka a jenom na nevelkých plochách. Nesnáší totiž velké teplotní a vlhkostní výkyvy, zatímco dřeviny kontinentálních oblastí (např. borovice, modřín, zčásti smrk, bříza  další). jelikož mají širokou ekologickou amplitudu, tak mohou růst jak v nižších, tak i ve vyšších polohách, čímž se jejich stupňovité uspořádání ztrácí.

Reliéf ovlivňuje rostlinstvo hlavně svými konvexními a konkávními formami. Na vrcholových částech hřebenů, hřbetů, vrcholů a jiných vypuklých tvarech bývají podmínky růstu horší než na svazích. teploty ve vegetační období zde bývají nižší, vítr má přístup skoro ze všech stran, půdy jsou mělčí, s vyšším obsahem skeletu, více vysýchavé, proto se i růstové podmínky zhoršují. Stromy v lesních porostech jsou nižší, často jsou zastoupeny tzv. vlajkové formy.

V hlubokých a úzkých až kaňonovitých údolích a uzavřených depresích (krasové sníženiny, ledovcové kotle) se vyskytují teplotní inverze podmiňující vegetační inverze. Na dně  a na úpatí svahů se vyskytují bučiny, nad nimi na slunném svahu rostou doubravy. V hlubokých kaňonech (např. Zádielský kaňon ve Slovenském krasu) se vyskytují typické horské druhy, zatímco o 100 – 200 m výše na slunných skalách rostou teplomilná společenstva s lesostepními až stepními druhy.
Orientace svahů má často vliv společně s reliéfem. Jižní, především však jihozápadní slunné svahy bývají teplejší a sušší, hlavně když leží ve srážkovém stínu, což obvykle vyvolá posun vegetačních stupňů nahoru, ale i větší zastoupení teplomilných druhů.

Voda je významný vegetační faktor hlavně v nížinách a kotlinách, kde zásadním způsobem ovlivňuje především lužní lesy. V pohořích se uplatňuje jen v menší míře  – podél horských potoků, v okolí pramenišť a jiných zamokřených lokalitách.
V nížinách a kotlinách teplých oblastí Slovenska, v inundačních územích podél toků řek byly původně rozšířeny lužní lesy, složené z rychle rostoucích měkkých dřevin, především vrb (Salix) a topolů (Populus) – tzv. měkký luh. Ve snaze získat ornou půdu a louky byly člověkem téměř odstraněny mimo nivu Dunaje, který má nejvíce vody v létě a zaplavoval inundační území uprostřed vegetační sezóny, proto se půda nedala zemědělsky využívat, a tak se podél Dunaje zachovaly velké ploch lužních lesů.  Ale i tak nakonec velká část dunajských lužních lesů byla vykácena při výstavbě VD Gabčíkovo.


Vegetační stupně

V rámci výškové zonality můžeme na Slovensku rozlišit (směrem zdola nahoru) základní vegetační stupně –  pásmo doubrav, pásmo bučin, pásmo smrčin, pásmo kosodřeviny (subalpinské), pásmo alpinské (holní) a pásmo subnivální, mezi nimiž je řada plynulých přechodů (např. dubovo-bukový stupeň).

Dubový stupeň

Rozkládá se v nížinách, v nižších částech pohoří a kotlin, všude tam, kde je nejteplejší a nejsušší podnebí. V prosvětlených dubových lesích se dobře vyvinul bylinný i křovinný podrost. Většinu území původně pokrytou doubravami člověk změnil na ornou půdu. Písčitých půdách v Záhorské nížině je rozšířena borovice, která se dobře adaptuje na sucho. V nejnižších polohách byl uměle vysázen trnovník akát.

Bukový stupeň

Stupeň bučin se nachází v nadmořských výškách 550–1100 m. Buk je náročnější na vlhko a srážky.  V bukových lesích je zastoupena i jedle, hlavně v Nízkých Beskydech, dále v okolí  Banské Śtiavnice, Kremnice a Gelnice, kde byla postupně vysázena. V bučinách se vyvinul jen bylinný podrost se stínomilnými a na vlhko náročnými druhy. V tomto pásmu je málo odlesněných a zemědělsky využívaných ploch.

Smrkový stupeň

Navazuje na bukový stupeň až po horní hranicí lesa, která je na Slovensku převážně v nadmořské výšce 1 600 m. Smrku vyhovuje více srážek, snáší kratší a chladnější vegetační období. Ve světlejších smrkových lesích jsou v podrostu keříky borůvek a brusinek. Dobře vyvinuto bývá i bylinné patro. Po odlesnění jsou ve stupni smrkového lesa louky a pastviny.

Stupeň kosodřeviny

Rozkládá se nad horní hranicí lesa až do nadmořské výšky 1 800 m. Rostou v něm i jeřáb ptačí a na volných plochách borůvky a brusinky.

Alpínské louky

Jsou jen v Tatrách a Nízkých Tatrách v nadmořských výškách nad 1 800 m. V těchto polohách jsou pro rostliny nepříznivé podmínky - studené podnebí, krátké vegetační období, tuhé zimy, dlouhotrvající a vysoká sněhová pokrývka, studené a silné větry, mělká půda s vysokým obsahem skeletu. Proto zde nerostou stromy, ale jen chladnomilné druhy trav a bylin, místy i keříky borůvek a brusinek. Rozdíly v druhovém složení vyplývají ze složení substrátu – silikátového nebo vápencích  a dolomitech (větší  pestrost).

Subnivální pásmo

V nejvyšších polohách Tater nad 2 300 m n.m. se vyskytuje jen několik málo druhů mrazuvzdorných rostlin, které mají krátké vegetační období. Typickým zástupcem je nízká vrba bylinná (Salix herbacea L.), na Slovensku silně ohrožený druh, zákonem chráněný. Strmé stěny nejvyšších partií, kde se neudrží sníh, který by v zimě chránil rostliny, jsou porostlé lišejníky a mechy.

V rámci všech výškových pásem se vyskytují azonálně podmíněná společenstva, kdy jejich výskyt závisí především na geologicko-geomorfologických, pedologických a hydrologických podmínkách (např. suťové lesy, lužní lesy).


Fytogeografické členění Slovenska

Území Slovenska patří do holoarktické oblasti a v jejím rámci do eurosibiřské podoblasti a do provincie středoevropské, která se na jihu Podunajské a Východoslovenské nížině stýká s ponticko-panonskou provincií.

Podle Futáka (1980) patří území Slovenska do 3 fytogeografických oblastí, které se dále dělí na nižší fytogeografické jednotky – obvody, okresy, popř. podokresy:  

Obr. 1: Fytogeografické členění Slovenska

Západokarpatská oblast je plošně největší. Vyznačuje se velmi rozmanitým rostlinstvem, což je výsledkem jednak historického vývoje, a také důsledkem fyzickogeografických podmínek. Nejpestřejší rostlinstvo je na minerálně bohatých půdách na vápencích, dolomitech s neogenních sopečných horninách.

Tato oblast se dělí na 5 obvodů, kdy obvod předkarpatské flóry (Praecarpaticum) zaujímá nižší a středně vysoká pohoří. Tvoří přechod mezi teplomilnou panonskou vegetací a vegetací vysokých Karpat. Obvod flóry vysokých Karpat (Eucarpaticum) zahrnuje rostlinstvo Tater, Nízkých Tater, Chočských vrchů, Fater a Pienin, které je zde zastoupeno alpinskými a severskými druhy. Mezi pohořími je vyčleněn obvod vnitrokarpatských kotlin (Intercarpaticum), kam patří Podtatranská, Turčianská a Hornádská kotlina. Je v nich směs karpatských a pontsko-panonských druhů, které se sem dostaly od jihu. Obvod západobeskydské flóry (Beschidicum occidentale) a obvod východobeskydské flóry (Beschidicum orientale) zaujímají flyšová území s poměrně málo pestrým rostlinstvem. Rozmanitější vegetace se nachází jen v úzkém bradlovém pásmu. Ve flyšových územích se vyskytují především bukové lesy. Ve východobeskydské flóře (na východ od Tater) se ve větší míře vyskytují východokarpatské prvky.

Oblast východokarpatské flóry (Carpaticum orientale) zastupuje pouze jediný okrsek (Bukovské vrchy), kde se kromě východokarpatských druhů vyskytují i mnohé prvky západokarpatské.

Oblast panonské flóry (Pannonicum) zaujímá nejnižší a nejteplejší území, především nížiny jižního Slovenska. Na jižních osluněných svazích však vystupuje na vápencích, dolomitech a neogenních sopečných horninách až do výšek 500-600 m n.m. Je zastoupen teplomilnou a suchomilnou (xerotermní) vegetací.  Tato oblast se dělí na dva obvody. Obvod eupanonské xerotermní flóry (Eupannonicum) zaujímá nížiny s Devínskou Kobylou (u Bratislavy) a jih Košické kotliny. Obvod pramatranské xerotermní flóry (Matricum) zahrnuje jižní pás území Slovenska od Burdy přes Jihoslovenskou kotlinu, Cerovou vrchovinu po Slovenský kras.

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Popište vývoj bioty na území Slovenska
  2. Charakterizujte vegetační stupně v SR a skladbu současných společenstev (cenóz)
  3. Uveďte biogeografická a regionálně fytogeografická členění SR včetně výstižné charakteristiky jejich dílčích jednotek.
  4. Funkce a klasifikace lesů Slovenské republiky.

Doporučená literatura:

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Agentúra životného prostredia, Bratislava, Banská Bystrica 2002
Atlas Slovenskej socialistickej republiky. SAV-SÚGaK Bratislava 1980.
Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. GgÚ ČSAV, Brno 1992
Futák, J.: Fytogeografické členenie Slovenska. In: Bertová L.(ed.), Flóra Slovenska IV/1. Veda, Bratislava 1984
Krippel, E.: Postglaciálny vývoj vegetácie Slovenska.  Veda, Bratislava 1986
Lauko, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. MAPA Slovakia, Škola, s.r.o. Bratislava 2003.
Lukniš, M. a kol.: Slovensko 2. Príroda. Obzor, Bratislava 1972.
Mištera, L. a kol.: Geografie ČSSR. SPN, Praha 1985
Plesník, P. a kol.: Malá slovenská vlastiveda. Obzor, Bratislava 1989.
Plesník, P.: Fytogeografické (vegetačné) členenie Slovenska.
Geografický čas., 1995, 47, 3:149-181.
Zlatník, A., Raušer, J.: Biogeografie I. In: Atlas ČSSR. ÚSKG, Praha 1966.
Zlatník, A.: Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných v ČSSR. Zprávy GgÚ ČSAV, XIII, 1976, 3-4:55-64.

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru