Na planetě jsou stále oblasti, které nemá pod správou žádný stát. V angličtině jsou nazývány "commons" (common - společný) a patří sem vedle Antarktidy především oceány a moře. Potenciálně však tyto oblasti mohou být rozhodující pro prosperitu a přežití lidstva nebo států, které si vymohou práva je využívat. V mořích a oceánech, na dně i pod ním se vyskytují zásoby nerostných surovin a paliv, moře a oceány by se mohly stát zdrojem obživy pro miliardy lidí, budou-li ve velkém pěstovány řasy bohaté na bílkoviny. Uvažuje se i o budování celých měst na hladině nebo i pod hladinou oceánu. Jedním z projektů je návrh plovoucího města Nexus, jehož stavbu připravuje mezinárodní konsorcium vlastníků. První z měst této kategorie za 10 miliard dolarů má vzniknout v mezinárodních vodách u pobřeží jihovýchodní Asie, pro další umělé ostrovy jsou vytipovány oblasti u jižní Kalifornie, ve Žlutém moři u pobřeží Číny, v Perském zálivu, u jihoamerického pobřeží pod Rio de Janeirem, v Mexickém zálivu, v Baltickém moři a dokonce i v severní části Jaderského moře mezi pobřežími Itálie a Chorvatska.
Z moří a oceánů je využíváno asi 9 000 druhů ryb (z cca 20 000 známých druhů), jen přes 30 druhů ryb je pravidelně loveno v množství přesahujícím 100 000 tun za rok. Polovinu ročního lovu tvoří jen 5 druhů ryb - sleď, treska, mořský okoun, losos a makrela. Nárůstem rybolovu jsou však některá loviště vyčerpána a rybolov musí být regulován mezinárodními dohodami a smlouvami. Podrobně se rybolovu věnuje samostatná kapitola.
Člověk využívá energetický potenciál moří a oceánů, kdy o energii přílivu se již dlouho uvažuje jako o významném zdroji obnovitelné energie. V současné době je na světě v provozu jen několik přílivových elektráren, jelikož jejich hromadné nasazení je spojeno s celou řadou nevýhod, od vysokých počátečních nákladů, přes periodicitu přílivů, nároky na přepravu do místa spotřeby, technologické vyřešení konstrukce turbín apod. Přílivová elektrárna v estuáriu řeky La Rance u St. Malo, postavená v roce 1960 přehrazením zálivu cca 800 metrů dlouhou betonovou zdí, jsou zde instalovány 24 turbíny, každá o výkonu 10 MW, které využívají přílivovou vlnu (skočný příliv je 12 - 13 metrů) i vypouštění nahromaděných vod v době odlivu. Ročně se vyrobí cca 500 GWh elektrické energie.
V masmédiích se setkáváme se zprávami o havariích ropných tankerů, při nichž vyteklo do oceánu množství nebezpečných ropy, která způsobí ohromné ekologické škody nejen v oceánech a mořích, ale i na pobřeží. K podobným havariím také dochází u těžebních zařízení a prasklých ropovodů v šelfových mořích. Znečištění z volného oceánu se dostává až na pobřeží, jsou uzavírány pláže a turistický ruch to postihuje i ekonomicky.
Podle Mezinárodní oceánografické komise se znečištění definuje jako "přímé nebo nepřímé zavádění substancí nebo energií vlivem člověka do oceánského životního prostředí (včetně přínosu řekami), které je nebezpečné lidskému zdraví, škodí mořským organismům, omezují využití moří včetně rybolovu, snižují rekreační možnosti."
Moře a oceány mohou být znečišťovány:
Nejznámějším a nejčastěji dokumentovaným druhem znečištění jsou ropné látky. Stopy po tomto znečištění můžeme běžně pozorovat nejen v přístavech, zálivech či na otevřeném moři - např. na trasách tankerů, ale bohužel i na některých turistických plážích. Největší objem ropného znečištění však nepochází z havárií tankerů, ale z běžného provozu lodí (z vypouštění balastových vod z tankerů), z řek apod. Jen asi 10 % připadá na znečištění bez zavinění člověka, tzn. na průsaky samovolné úniky z naftonosných oblastí mořského dna.
Při ropném znečištění se na hladině vytváří hustá tenká (asi 2 mm) vrstva z ropy a těžkého oleje. Lehké oleje tvoří tzv. monomolekulární film. Ropné látky snižují a omezují fotosyntézu. Nejprve dochází k vyprchání lehkých uhlovodíků, ropa ztrácí cca 25 % své hmotnosti, zbývající část se odbourává i fotochemicky, ale většina ropy se postupně mění v těžko odbouratelnou gelovitou hmotu, část emulze z ropných látek klesá ke dnu. Ještě asi po 3 měsících mají plovoucí ropné látky asi 15 % původního objemu.
Kromě omezování fotosyntézy působí jednotlivé ropné frakce toxicky na mořské organismy - limitují potravní nabídku, schopnost rozmnožování, mohou působit karcinogenně nebo ovlivňovat genetiku. Velmi citelně jsou postiženi vodní ptáci, jelikož jim ropné látky slepují peří a způsobují, že jejich peří je propustné pro vodu. Ptáci ztrácejí schopnost vztlakové síly ve vzduchu, ztrácí i tepelnou izolační schopnost a hynou - zadušením, vyhladověním nebo prochlazením. Pro člověka se znečištění ropnými látkami odrazí hospodářskými ztrátami v rybolovu nebo v omezení rekreačního využití pláží.