Mezi mělkovodní
suroviny (mořská rýžoviště)
patří plážové a
příbřežní suroviny, jako jsou štěrky a písky, vápenaté suroviny, písky
s obsahem těžkých minerálů, diamantů, zlata, platiny apod., i
soli, pokud vznikají
přírodním odpařováním mořské vody.
Mořská rýžoviště vznikají
v plážové zóně působením příboje a příbřežních proudů,
nejdůležitějšími
faktory vzniku je přítomnost mateční horniny nebo sedimentu, obsahující
užitkovou složku a vhodné hydrodynamické podmínky (síla příboje).
Minerály
tvořící rýžoviště, jsou jednak těžší než doprovodné minerály, jednak
jsou mechanicky
i chemicky značně stabilní.
Užitkové minerály
se vyskytují v následujících asociacích:
Tento typ surovin se nalézá na okraji šelfu i na pevninském svahu a tvoří přechod mezi mělkovodními a hlubokomořskými surovinami. Patří sem baryt, fosfority, glaukonit. Jejich ekonomický význam není zatím tak velký jako u surovin mělkomořských.
Tyto suroviny lze rozdělit do dvou kategorií: suroviny první kategorie jsou vázány na pevninskou granitovou vrstvu zemské kůry (tj. ropa, zemní plyn, síra, evapority, uhlí, žilná ložiska apod.), v druhé skupině jsou suroviny charakteristické pro oceánskou kůru, vyskytující se v hlubokém oceánu (chromit, rudy niklu, platina apod.).
Zdrojem ropných ložisek (ropy a zemního plynu) jsou zbytky dávných mikroskopických organismů uzavřených v marinních sedimentech dříve, než se mohly rozložit. Těžba ropy byla zahájena roku 1923 v zálivu Maracaibo, značné rozšíření těžby i počtu ložisek nastalo po roce 1948, z moře těží cca 50 států. Nejvýznamnější příbřežní zásoby ropy i místa těžby jsou na Středním východě (Perský záliv), pobřeží Mexika a Venezuely (Maracaibo), šelf Severního moře, Mexický záliv, Kalifornie, u severního pobřeží Aljašky, Sahulský šelf (severní Kalimantan), šelf Guinejského zálivu.
Mořská voda je
tradičně cennou surovinou a zdrojem řady produktů.
Tradičně se z mořské vody získává kuchyňská sůl odpařováním a různými
odsolovacími procesy. Největšími producenty odsolené vody jsou USA,
státy Perského zálivu, státy Středomoří.
Důležitou surovinou je hořčík
(1 m3, tj. cca 1 tuna mořské vody, obsahuje 1,3 kg
hořčíku) s využitím v leteckém a jiném průmyslu.
Thurman, H. V., Trujillo, A. P.: Oceánografie. Tajemný svět moří a oceánů. Computer Press, Praha 2005.