Námořní doprava
Obsah
- Úvod
- Námořní plavidla
- Námořní přístavy
a průplavy
- Hlavní přepravní
trasy
- Studijní materiály
- Kontrolní otázky
- Doporučená studijní
literatura
- Odkazy na další
zdroje
Úvod
Námořní
doprava tvoří spolu s dopravou leteckou jediná dvě odvětví dopravy
zajišťující mezikontinentální přepravu nákladů a osob. Námořní doprava
patří mezi mezi nejstarší druhy dopravy. Od pobřeží na světové oceány
však vyšla až v
období velkých geografických objevů. Přechod od plachetnic k parníkům se
uskutečnil v poslední čtvrtině 19. století (roku 1871 činila úhrnná
prostornost parníků 2,4 mil. BRT, plachetnic 15,3 mil. BRT, roku 1901 -
analogicky - 13,9 mil. BRT a 8,2 mil. BRT).
Ve světovém dopravním
systému se obchodní loďstvo nejdříve uplatňovalo v přepravě hromadných
substrátů, ale s
využíváním kontejnerizace
dochází k dopravě i jiných nákladů na velké
vzdálenosti. Využívání kontejnerů zkracuje nakládku a vykládku,
několikanásobně zvyšuje produktivitu práce, snižuje náklady, chrání
zboží před
poškozením.
Ve státech přímořských a ostrovních je důležitá i pobřežní
plavba (kabotáž), uskutečňující se na kratší vzdálenosti. V
důsledku
stále se prohlubující mezinárodní dělby práce a mezinárodní směny
se
mezikontinentální doprava rozvíjí rychleji než kabotážní.
Námořní plavidla
Rozvoj
námořní
dopravy je provázen neustále proměnou světového
obchodního loďstva, tj.
počtem lodí a jeho tonáží. Jednak
dochází k vyřazení námořních
lodí
vzhledem ke stáří, odstavení, havariím,
naopak jsou zprovozňovány lodě
nové s lepšími technickými parametry.
Základní
členění námořních plavidel
a) podle účelu:
- obchodní -
Merchant Ships (členění na nákladní a osobní)
- speciální
- jako jsou plovoucí doky, bagry, jeřáby, vlečná, celní, kabelová,
záchranná,
sportovní, ledoborce, lodivodská, výzkumná, měřící, majáková atd.
- rybářská -
Fishing Vessels
- vojenská -
Warships (torpédoborce, bitevní lodě, letadlové lodě, minolovky,
křižníky, ponorky atd.)
b) podle způsobu
plavby:
- hladinová -
lodě
- podhladinová
- ponorky, batyskafy
- nekonvenční a
kombinovaná (vznášedla - Hovercraft, lodě na vodních křídlech, ...)
c) podle způsobu
(zdroje) pohonu:
- parníky
- motorové lodě
- jaderné lodě
- plachetnice
- kombinované
d) podle nasazení:
Obchodní lodě lze rozdělit
na:
- nákladní
- pro suchý náklad nebo pro tekutý náklad (tankery)
- osobní
- smíšené -
pro přepravu osob i nákladů
Na světové tonáži
se podílejí zhruba 40 % tankery na přepravu ropy, cca 30 % lodě pro
rudy a sypké substráty (tzv. rudovce), narůstá podíl kontejnerových
lodí přepravujících zboží ve speciálních kovových obalech -
kontejnerech. V nákladní dopravě se uplatňují i lodi na přepravu
uhlí, bauxitu, síry, surového latexu, zkapalněného plynu, ale i
automobilů aj. Specializace lodního parku zlevňuje námořní dopravu,
moderní způsob pohonu zvyšuje rychlost lodí, rostoucí tonáž zvyšuje
hospodárnost provozu a snižuje přepravní náklady, ale na druhé straně
vyvolává řadu i technických problémů (potřeba specializovaných
přístavů, nemožnost plavby průplavy a některými průlivy apod.).
Jednotky a
technické údaje používané v námořní dopravě
-
výtlak lodi -
je to množství vody vytlačené tíhou, resp.hmotností lodě
-
rejstříková tuna
(RT) - prostorová jednotka (1 RT = objem
o velikosti 100 kubických stop = 2,831
m3)
-
hrubá (BRT/GRT) a
čistá prostornost lodi (NRT) - nejedná se o jednotky hmotností,
ale prostorové
-
nosnost lodi (DWT) – počet tun potřebných
k ponoření plavidla na určitou čáru
ponoru
-
maximální dovolený
ponor - ponorové
značky - každá námořní loď musí mít vyznačenou ponorovou stupnici
na přídi a na zádi (v anglických stopách nebo v metrické soustavě), a
dále na každé straně lodního trupu (uprostřed) jsou vyznačeny ponorové
značky podle oblasti (PLIMSOLL).
Čáry ponoru dovolují při stejné měrné
hustotě mořské vody, aby se námořní plavidlo při stejné hmotnosti
přepravovaného nákladu, paliva, balastní vody apod. ponořilo hlouběji v
oblastech kolem rovníku než např. v zimním období v severní části
Atlantiku.
-
nautická (námořní)
míle a námořní uzel - námořní (mezinárodní) míle se rovná 1852
m, což je vlastně délka jedné minuty zeměpisné šířky měřené na rovník,
námořní uzel je jednotkou rychlosti a představuje počet námořních kil,
který uplave loď za jednu hodinu.
Námořní přístavy a
průplavy
Přístavy hrají
velmi důležitou úlohu nejen ve světové námořní dopravě, ale v celém
světovém dopravním systému. Převážná část jich vznikla v příhodných
zátokách nebo estuárech řek; přírodní podmínky však byly často
dodatečně upraveny. Námořní přístavy lze členit podle různých hledisek:
a) podle polohy:
- otevřené
- na řekách (např. v jejich ústích)
- tzv. doky
(Anglie, Indie apod.), jde o tzv. Tidal ports (kde je značný rozdíl
mezi úrovní mořské hladiny při přílivu a při odlivu)
b) podle
účelu:
- zbožové
(nakládací/vykládací)
- kontejnerové
- zásobovací
(palivem, potravinami)
- nouzové (Ports of
distress)
- osobní
c) podle kvality, kterou
ovlivňuje:
- zeměpisná poloha, stát,
oblast
- technické
parametry přístavu - jsou dány velikostí lodí, které mohou být v
přístavu obsluhovány - s ohledem na jejich ponor, délku, slanost vody,
možnost nákupu zásob paliva, množství, kvalitu a kapacitu překládacích
zařízení apod.
- výše
přístavních poplatky
- zapojení
do okolní infrastruktury (pozemní nebo říční)
- právního
a celního statutu (svobodný přístav apod.).
Nejdůležitější
hledisko pro členění přístavů, je hledisko ekonomické, podle něhož
rozeznáváme:
-
přístavy
dovozní, v jejichž obratu nákladů převažuje vykládka nad
nakládkou
(většina přístavů ekonomicky vyspělých států),
-
přístavy
vývozní, v jejichž obratu nákladů převažuje nakládka nad vykládkou
(většina přístavů rozvojových zemí, ale i některé přístavy hospodářsky
vyspělých zemí, specializované na vývoz určitého substrátu).
Výše
obratu přístavů a jeho struktura jsou úměrné charakteru a struktuře
hospodářství v jeho zázemí. Některé dovozní přístavy jsou
specializovány na vykládku hromadných substrátů, největší světové
přístavy se skládají z areálů specializovaných pro příjem jednotlivých
substrátů a kontejnerů (např. největší evropský přístav
Rotterdam/Europort).
Speciální
přístavy
- vývozní
- ropa: Rás
Tannura (Saúdská Arábie), Miná al–Ahmedi (Kuvajt), Chárag (Írán),
Abádán (Írán), Fao (Irák), Bonny
(Nigérie), Sider (Libye), Tampico (Mexiko), Dumai (Indonésie), Valdez
(Aljaška)
- železná
ruda: Tubarao
(Brazílie), Port Hedland (Austrálie), Saint Isle (Kanada), Narvik
(Norsko)
- uhlí: Hampton-Rowth
(USA), Richards Bay (JAR), Newcastle (Austrálie)
- fosfority: Tampa
(USA)
2. dovozní terminály v Evropě
- Dunkerque
– pro supertankery a rudovce do 500 tis. DWT
- Bantry
Bay (jih Irska) - do 300 tis. DWT
- Lavéra
Světové přístavy (roční obrat větší než 50 mil. tun)
Ve
světě je cca
10 000 přístavů, z tohoto počtu provozuje mezinárodní
přepravu cca 2 200. Z hlediska
ekonomické důležitosti je rozhodující obrat zboží v přístavech. Obrat
nad 100 mil. tun
má jen zhruba 10 přístavů, obrat nad 50 mil. tun má cca 30 přístavů.
Jen asi 20 přístavů má takové technické parametry, že zde mohou
přijmout lodě o DWT 150 tis. a více.
Světové přístavy:
1. přístavy
západní Evropy (cca 30 % světového obratu nákladů)
- Rotterdam
s přístavem Europort
- Antverpy,
Hamburk, Londýn, Marseille, Janov, dovozní terminály
2. přístavy
Severní Ameriky (cca 25 % obratu)
- sv.
pobřeží USA – dovozní, kabotáž
- New
York, Philadelphie, Baltimore, Boston
- Mexický
záliv – vývozní, kabotáž
- Houston,
New Orleans, Tampa
- pobřeží
Tichého oceánu
3. přístavy
Asie (cca 25 % obratu)
- přístavy – Singapur, Hongkong, Shangahai
- výrazná
vývozní funkce – Perský záliv
- převážně
dovozní funkce – japonské přístavyChiba,
Kobe, Nagoja, Jokohama
4. další světové
přístavy
Mořské
průplavy
Významnou
součásti námořních tras jsou mořské průplavy, jejichž
vybudováním se podstatně zkrátily některé trasy. Nejvýznamnější jsou
Suezský (délka 161 km), Panamský (82 km) a Kielský (99 km). V
Rusku
mohou námořní lodi používat průplavy Bělomořsko - baltský (227 km) a
Volžsko - donský (101 km).
Námořní dopravě slouží i některé vodní vnitrozemské cesty - dolní a
případně i střední toky velkých řek. V západní Evropě je to především
Rýn, splavný pro námořní lodě až do Kolína n. Rýnem (360 km);
Manchesterský průplav (Liverpool - Manchester, 57 km) a dolní toky
Seiny a Temže. Ve východní Evropě a v Rusku z řek dostupných pro
námořní lodě jsou nejdůležitější dolní toky Dunaje, Něvy a Volhy, v
asijské části Ruska pak Obu a Jeniseje. V Severní Americe mají největší
význam řeka sv. Vavřince (více než 1 000 km až po jezero Ontario),
Hudson, dolní Mississippi atd.; v Jižní
Americe Amazonka (pro oceánské lodě až po Maunas - 1 700 km); v Asii
velké řeky v Číně.
Hlavní přepravní
trasy a proudy
Rozmístění hlavních
přepravních tras a proudů je odrazem potřeb světového hospodářství,
vyvolaných zejména rozvojem výrobních sil a pokračující globalizací.
Ekonomicky vyspělé státy jsou stále více závislé na dovozu nerostných
surovin a zemědělských produktů ze zámořských, často značně vzdálených
oblastí.
Hlavní přepravní proudy v námořní
dopravě ve světě
Z přepravovaných
substrátů má největší podíl na objemu i výkonu světové
námořní dopravy ropa, která
se přepravuje na tazích:
- Perský
záliv → Evropa,
- Perský
záliv → Japonsko
- Mexický
záliv → sv. USA
Na
druhém místě je železná ruda, přepravovaná na tazích Latinská Amerika →
západní Evropa, Latinská Amerika →
USA, západní Afrika → západní Evropa a
Austrálie →
Japonsko. Na třetím místě je přeprava uhlí, hlavními tahy jsou
USA →
západní Evropa, Austrálie →
Japonsko.
Studijní
materiály
Kontrolní
otázky
- Analyzujte hlavní
přepravní
směry a převažující druhy zboží v námořní dopravě.
- Vysvětlete, jaký vliv má
salinita
vody na nosnost lodí.
- Vysvětlete
pojmy BRT a DWT a jejich vzájemný vztah.
- Popište rozmístění
hlavních
přepravních tras a proudů
- Porovnejte výkony
největších přístavů světa.
Doporučená
studijní
literatura
- Brown, L. R.: Stav
světa na přelomu tisíciletí. Zpráva WWI o cestě k trvale udržitelné
společnosti. Hynek, Praha 2000.
- Haack Atlas
Weltmeer. VEB Hermann Haack, Gotha, 1989.
- Kukal, Z. a
kol.:
Základy
oceánografie. Academia, Praha 1990.
Odkazy na další
zdroje

Návrat na
hlavní
stránku
Nahoru