Odkazy na další zdroje
- Ocean Stratification
- Deep Ocean Circulation
- Essentials of Oceanography
- Introduction to Physical Oceanography
- Scripps Institution of Oceanography
- Regional Oceanography
Vodní masy
se rozdělují na
povrchové, přechodné, hlubinné a dnové. Hlavní typy vodních
mas lze dále
členit na subtypy.
Přechodné
masy se vyčleňují v polárních oblastech podle zvýšené
teploty, v mírných a tropických šířkách - podle
snížené nebo zvýšené salinity. Dolní hranice leží v hloubce 1000 - 2000 m. I zde lze
vyčlenit řadu subtypů. Podstatná část přechodných
vod se
formuje transformací klesajících povrchových vod v
zóně
subpolární konvergence. Pohybují se (přemísťují se) menšími rychlostmi
než povrchové vody, především ve směru
od subpolárních oblastí
k rovníku. V severních částech
Atlantského oceánu a
Indického oceánu se přechodné
vodní masy vytvářejí
na povrchu v oblastech s vysokým výparem. Díky výparu se
povrchové vody stávají
slanější, a tudíž mají větší
hustotu, klesají
a vytvářejí se z
nich přechodné vodní masy. V těchto
oblastech se přechodné vodní masy vytvářejí i přítokem nadprůměrně
slaných vod ze Středozemního a
Rudého moře.
Hlubinné
vodní masy se tvoří
se vysokých šířkách v důsledku
promíchávání povrchových a přechodných
vodních mas a jejich ochlazováním na
šelfu. Protože
mají nízkou teplotu, a proto i
vysokou hustotu, sklouzávají
po šelfu, a dále po pevninském svahu a rozlévají
se v pánvích směrem k rovníku. Spodní hranice hlubinných vod leží v
hloubce 4000 - 4500 m. Teplota
hlubinných vod je 3 - 5ºC,
salinita do 35 ‰.
Stratifikace oceánských vod je podmíněna vertikálními (hloubkovými) a zonálními (šířkovými) změnami fyzikálních a chemických vlastností mořské vody, projevující se v jednotlivých typech vodních mas rozdílně. Přistoupilo se proto ke klasifikaci typů stratifikace (termické, slanostní, hustoty aj.), a to na základě analýzy empirických měření fyzikálních a chemických vlastností v řadě vertikálních profilů, s důrazem na výskyt extrémů v jednotlivých typech vodních mas. Vrstva vody (skočná vrstva), ve které dochází k výrazné změně v teplotě vody, se nazývá termoklina.
Rozlišují se 3 základní druhy termické stratifikace:
Nízké šířky mají vysoké gradienty teploty v povrchových a přechodových vodách, níže je už homotermie. Vysoký gradient teploty je dán kladnou tepelnou bilancí a ohříváním povrchových vod.
Mírné a subpolární šířkymají negativní výměnu tepla v systému oceán – atmosféra a ochlazování povrchových vod vyvolává konvekční proudění. Promíchávání a malé prohřívání zde způsobují nevýrazné termické zvrstvení, vyšší gradient teploty je pouze ve svrchní vrstvě.
Polární oblasti se vyznačují charakteristickým výskytem extrémů - minimum je v podpovrchové vrstvě, maximum se vyskytuje v přechodové vrstvě. Termické zvrstvení je jen mírně vyvinuté.
Mořskou salinitu ovlivňuje řada procesů (atmosférické srážky, přítok říční vody, tání plovoucích ledovců a mořského ledu, výpar) a jejich výsledkem jsou rozdíly v povrchové salinitě se změnou zeměpisné šířky. Ke změnám salinity dochází rovněž i s hloubkou vody. Ve Světovém oceánu tak můžeme vymezit 10 typů slanostního zvrstvení: 6 tropických, subtropický, subpolární a 2 zvláštní typy - severoatlantský a jihopacifický. Vrstva voda, ve které dochází k rychlým změnám salinity v závislosti na hloubce, a vytvářející hranici mezi dvěma vrstvami oceánské vody o rozdílné salinitě, se nazývá haloklina.
Se změnou teploty a salinity dochází i ke změně hustoty mořské vody. S rostoucí teplotou její hustota klesá (příčinou je teplotní expanze), se stoupající salinitou stoupá i hustota (roste množství rozpuštěných látek). Roli se hrává i tlak vody, kdy se zvyšujícím se tlakem se zvyšuje i hustota vody (kvůli stlačování). Vrstva vody, ve které dochází k výrazné změně hustoty vody v hloubce, se nazývá pyknoklina. Ta zabraňuje promíchávání vodních mas o rozdílné hustotě, které odděluje.